Nikdy jsem nebyla bezvěrec, ale ani věrec.
Pokřtili mě jako mimino, snad proto, že se to tehdy dělalo, snad že dala kmotra něco do kouta.
Jisté je, že jsem od křtu potkávala různé víry.
V dětském domově nikdo na nic nevěřil.
Věřilo se jen na krysy ve sklepě, které ti v noci ukousnou ruce, když se málo přikreješ.
Vládlo právo silnějšího.
Když se nepomodlíš před spaním otčenáš, je to hřích, bůh to vidí..!Říkala pěstounka a ja klekla a modlila se u vědomí, že někde někdo vše vidí a bála se, mluvit nahlas, bála se hřešit, aniž jsem věděla co hřích je.
Bylo mi devět.
Jednoho dne k nám přijela zvláštní paní, šířila kolem sebe klid. Přinesla mi pomeranč, bože pomeranč jí nedávejte!
Řekla pěstounka, na zahradě je jablek dost, a pomeranč odnesla.
Paní se usmála pohladila mě a řekla že, bez boží pomoci ani pták nezazpívá.
Nevěděla jsem co má společného pomeranč s ptákem, ale byla to starší paní slušelo se mlčet.
Pojď děvče, budu tě učit o bohu, vytáhla z objemné tašky časopisy a knihu s barevnými obrázky, David a Goliáš, jáma lvová, takovou knihu jsem nikdy neviděla.
Paní pokračovala, jsme jehovisté, dítě, naučím tě správnou víru v trestajícího boha.
Proč trestajícího jsem nevěděla, jak by mě mohl ještě víc trestat, než už to dělala pěstounka?
Výprasky důtkama a kabelem vždy doprovázela přednáškou o tom, že do výprasku vkládá sílu boha a mateřské lásky.
Když ji bůh nedopřál vlastní dítě, ale jen mě!
- živočicha na obtíž.
Paní jehovistka byla hodná, ale vyžadovala předvečerní čas, který patřil krmení.
Tráva pro ovce a králíky se sama nenasekala, kopřivy husám také ne, slepice perličky a krůty bylo třeba sehnat do chlívců a na noc zavřít.
Hodná paní přestávala být hodná, když jsem ji utíkala nakrmit zvířata.
Bůh to vidí, potrestá tě, stvořil člověka k obrazu svému, jsi nehodná! zlobila se.
Jseš mi k ničemu parchante! Dobytek se sám nenakrmí!
Křičela pěstounka a doprovázela křik sílou důtek a mateřské lásky.
Proč bůh stvořil člověka k obrazu svému a co to je?
Je obraz boha v paní, která vyžaduje jen modlení?
Je obraz boha v pěstounce, jež má pádnou ruku?
Nebo jsem obraz boha já, živočich k ničemu?
Bylo mi devět a bohu to bylo jedno...