|
Řemeslo má zlaté dno - hétery a spol.
S prózou si tu připadám, mezi vámi básníky, poněkud nepatřičně, ale co, trocha prózy nikoho nezabije (nebo to byla poezie).
Zase jsem neměla spaní. Tak jsem bloumala, po kanálech TV. Co kdyby, tam náhodou bylo něco, ke koukání. Bylo. Jílková, tentokrát v slušivých černých šatech, opět moderovala povídání, kde všichni mluví zároveň, nikdo nikoho nenechá domluvit, a síla hlasu přebíjí sílu argumentů. Vzápětí jsem pochopila, že pořad je o legalizaci řemesla, které celé věky provází lidstvo – o prostituci. Ha, to mě zajímá.
Již ve starém Řecku byly hétery, tedy ženy živící se vlastním tělem. Dnes, něco jako exkluzivní prostitutky, placené přímo královsky. Ač se živily takto, měly k sexu přidanou hodnotu, v podobě znalostí, inteligence, a hraní na rozličné nástroje. Byly to vážené občanky, tehdy městských států. Jen do Sparty asi nesměly. A jak šel čas, postavení prostitutek ve společnosti, se měnilo. Někdy k lepšímu, jindy k horšímu, ale byly tu vždy, jsou, a budou nadále. V mnoha státech Evropy, je dnes prostituce považována za řemeslo, jako každé jiné. Salóny platí řádně daně, pracovnice jsou pod lékařským dohledem, ochrana je povinná, nepoužití ochrany je trestný čin. Jen u nás je to pořád „problém“. Co taky není, že? A tak vláda, jako vždy, objevuje Ameriku, proč použít něco, co jinde funguje? My jsme vždy výjimeční.
„Já jsem pro bordely,“ rozhodně praví Hanka. Máme „Babinec“, což spočívá ve žvatlání o všem možném u kávy a dortíků, v oblíbené cukrárně. „Taková milenka je mnohem dražší, a pravděpodobnost, že se nevěra proflákne, veliká.“
„Já taky,“ Miluška se ochotně přidává. Do ní bych to neřekla. Překvapuje mě. „Maminka říkala, že za první republiky to byly bohulibé instituce. Ženská se starala o domácnost, děti, nosila „tatínkovi“ bačkůrky, a když to na tatínka přišlo, šup do nevěstince. Pět zlatek, a po hodince (někdy i dřív), bylo hotovo. Tatínek přišel domů, celý zářil, nezmlátil děti, nevynadal mamince.“ „No fuj,“ Máří se mračí a nesouhlasí celým tělem. Otřásá se. „Já na něco takového přijít, tak mu sbalím kufry, a jdi si, odkud jsi přišel. Brr.“ „Jsi praštěná, chlapi to mají jinak. Když musí, tak musí. Když ale nesmí, tak to nakonec odneseš ty.“ Snažím se podpořit Hanku a Milušku. „Hele, vždyť on druhý den ani neví, jak vypadala. Prostě ten přetlak musí ven. Oni to mají prostě jinak, nepotřebují k tomu love, jako ty. I když, o tvé love, by se dalo s úspěchem pochybovat. Testosteron je sviňa.“
Máří se nadechuje, že mě zpraží, ale Hana jí nedá šanci.
„Jo, milenka chce čas, výlohy, dárky, večeře. Milenka je průšvih, ohrožuje celou rodinu. Prostitutka si udělá svoji práci, vyinkasuje cash a tím to vadne.“ Hanka ví své, milenku svého muže nedávno řešila. Sbalila nevěrníkovi jeho věci, do dvou kufrů, postavila je milence před dveře, vyměnila zámky a čekala, co bude. Manžel milenky milence nafackoval. Ten její, dva měsíce prosil, posílal kytice. Nakonec dostala prsten s diamantem (prťavým), tak ho vzala na milost zpět. „Po pětadvaceti letech manželství, je placená děvka požehnání, moje milá. Zvláště, když mě se už nechce.“„Kecáš,“ Miluška se umí krásně divit. „Tak tobě jo?“ kontrovala Hanka. „No někdy ne,“ špitla Miluška, jakoby se styděla. „Taky ne, no.“ „Tak kdyby vypadal, jako Connery...“ přemítám nahlas. „Tak zdrhneš, znám své Papenhaimské,“ směje se Hana. „Jak to víš?“ Má pravdu.
„Jste děsný baby,“ Mářin hlas už zní smířlivěji. Ekonomka vítězí. „Když se to vezme do důsledků, tak asi máte pravdu. A kdyby, platily daně a zdravotní, tak to tomuhle rozebranému státu i dost pomůže.“
„Jen by to zvedlo nezaměstnanost, o ty jejich pasáky, a taxikáři by taky zchudli.“ Přicházím se svou troškou do mlýna. „Jsem pro zřízení salónů, zlegalizování živnosti. Jen nevím, jak by prokazovaly kvalifikaci. Třeba by úřad zřídil pracovníky, pro zkoušení způsobilosti. To by šlo, ne?“ „Jenže já mám o penězích přehled, na mě by si nepřišel.“ V Máří se opět ekonomka nezapře. „Tak co, dáš mu na služebku větší kapesné. Prevence, je děsně důležitá.“ Praktická Hana to myslí vážně. „Hele, přijde tě to levněji, to měj na paměti. A když nic nevíš, i šrámy na duši si ušetříš.“ „Tyhle kecy nerozdejchám.“ Zase se Máří vrátí výraz zhnusení do obličeje. „Tak ne no. Jen jsem zvědavá, jak utáhneš tu vaši vilu, která je tvoje po rodičích, až tam budeš trčet sama. Důchod tu bude co nevidět, moje milá.“ Hana se nedá. „Nijak, zabiju ho, a budu v teplákách.“ Oponuje Máří. „Kecáš,“ neudržím se. Ona, která neoblékne hadr neznámé značky. „Za to by mi chlap nestál, to radši, ať utrácí za ty samaritánky.“ Miluška rozetne naši debatu.
„Ty máš zákaz čumět na bednu,“ bafá na mě Máří. „Pak vždycky dotáhneš, nějaké debilní téma. Já chci klidně spát, oproti tobě jsem pracující člověk.“
„Tak furt lepší, než poslouchat story o tvé tchýni.“ Nedám se. „Jó, holky to je vám děs...“ Máří se nadšením rozšíří zorničky. „Pane vrchní, platíme.“ Utnu zavčas její nářky. Zavrtá mě pohledem pod zem.
Jedu domů a cestou si přemýšlím, co vlastně brání tomu, aby ty těžce pracující holky nechali pánové nahoře dělat jejich nejstarší řemeslo na světě. Ani svaté Inkvizici, se nepodařilo tohle vymýtit, a že to byla nějaká instituce. Navíc, když jim nesmrdí daně z chlastu a kouření, tak si myslím, že by jim daně z prostituce taky nesmrděly.
Jestli to třeba nebude tak, že pánové se museli rozvést. Tak proč by to měli, ostatním chlapům ulehčit. Viďte pane Topolánku, Zaorálku, Paroubku, Kalousku, Nečase, Kocourku – šmarjá na to by mi papír nestačil. Končím.
Léta Páně 2013, dne 17.6. věnováno autorem
Trinny
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Ona ta legalizace totiž nic nevyřeší. Stejně jako teď budou prostitutky postávat u silnic, stejně jako teď je pasáci budou odírat o většinu výdělků a stejně jako teď pokvete obchod s bílým masem. Vždycky je určité procento "nepoctivců", kteří zisky nepřiznávají a daně neplatí. Všude, mezi všemi profesemi, tak proč se domnívat, že to u prostitutek bude jiné? A pak, už vidím pasáky, jak jdou dobrovolně do fabrik ke strojům. 
