|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Jsem z lásky kocovina
Až do srdce se vsoukám, otupím i půl mozku…
Podlehneš mně i loukám, našpulíš rety boskům…
Tak to jsem já, ta Láska, co chutná, až to mlaská. Až polezu ti z hlavy, srdce tě začne bolet…
by ses mi příště vyhla (?) (Strach z poezie do let?) I to jsem já, tvá vina — zlá z lásky kocovina. (Původně komentář na http://liter.cz/Basne/337481-view.aspx)
Léta Páně 2011, dne 28.9. věnováno autorem
Špáďa
|
|
|
|
|
|

|
|
Oběma vám díky za zastavení i komentář...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
skrz jistou dívku z Jihlavy mi láska vlezla do hlavy až byl jsem, je to k nevíře, za bezhlavého rytíře
nejednu jsem schytal ránu než rozumu pro záchranu mi ruku letní při sezóně dala dívka od Třeboně :+
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
U mě naštěstí jen na krátkou básničku a ještě po inspiraci mimo vlastní duši a tělo...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Myslím, že tyhle pocity zná asi každý, za poslední roky bych o nich mohla napsat román, ne báseň nejvíc mě oslovují první dva a poslední dva řádky
|
|
|
|