Ivoši, díky za chvilku zastavení.
Hypnosi, je mi jasné, představu jakéže to činnosti vyvolává slovo obleje  a jak zní. Do rýmu jsem uvažoval i o poleje, není to však tak výstižné. Oblévá by asi znělo lépe, ale to už by nebyla rychlovka, nébrž by začalo hledání jiných rýmů, případně struktury celého veršovaného sdělení. I Tobě díky za názor.

k myšlence bez výhrad, co mi tam příliš neladí - když strach nás obleje

Hezky, stručně vyjádřený nápad!

Tesso, Jiří, u Vás vidím, jak lze napsat veršovaný komentář mající se k světu i jako samostatné dílo. Jak lze usoudit z odpovědi Voroně, báseň nevypvídá o mém současném stavu, ale kdyby k nějakému hořkotěžkému došlo, mám tu pár mouder a povzbuzení od vás.

Vorono, díky, vznikla narychlo, několika tahy, jako veršovaný komentář
(http://www.liter.cz/sipkova-5/comment-page-1/#comment-891032) a forma (barva) či volba několika slov se ani mně samotnému moc nepozdávala. Poněvadž jsem chtěl sdělit hlavně myšlenku, tak jsem komentář pustil trochu neučesaný a neostřihaný. Snad mi čtenáři odpustí, že jsem do básně nedal to nejlepší, co ze sebe můžu vymáčknout. Posatvil jsem se k dílu tak trochu jako novinář, kterého tlačí čas a co napíše, párkrát prolétne (přeměří), jednou (pr)ořízne a odevzdá do redakce.

cestou po slepé koleji
tam nedívej se zpět
až zelená svitne naději
pražce se začnou chvět

pak vlaky znovu vyrazí
ty s křídly ve znaku,
smyl dávnou tečku od sazí
polibek zázraku

Bez hořké těžko poznal bys
jak sladce chutná sladká
osud má kruhu půdorys
a taky zadní vrátka

Neželme slepých kolejí
cesty, co vede nikam
pro všechny, co se ztrácejí
světýlko pořád bliká

Díky, Marto, za uvedení.

…pak hořkne i chuť žít
.

výrečné
ako vždy /mi nedalo/