Přečetl jsem si to několikrát...Napsala jsi to krásně, s citem a velmi sugestivně, takže jako bych viděl před sebou to malé děvčátko, co se snaží zabránit odchodu drahé osoby a nějak se mi při tom čtení potí oči a vybavují se mé vlastní neveselé vzpomínky, i když já nikdy nebyl takhle blízko v okamžiku smrti. Zřejmě jste si s babičkou byly hodně blízké...Doufám, že opravdu existuje něco po životě a že se se svými drahými opět shledáme...*)

Jímavé, bezvadné!!

I my, kteří věříme, že žádné loučení není navždy, to poslední prožíváme stejně bolestně.

Jen při tom názvu už se sevře srdce.

Já jsem to taky tak pochopila.
A j@newe nevykládej si to ve zlým, ta poznámka patřila způsobu využití slov, tedy tomu jak je vedle sebe, nebo pod sebe poskládáš.

Jenom to prostě chápu tak, že když dílo zveřejníš, zajímá Tě jak to čtenář, případně kritik vidí.

Jinak to nic neznamená.Pokud bytostně cítíš, že někde něco prostě musí bejt, je to Tvůj text teď a tady a tím to hasne.

ja nevim s tou strofou... myslela jsem to tak... ale babi stejne umrela :|

Poslední strofa...mám dojem, že tady je kapku přitlačeno na pilu...a zvlášť pak poslední verš, působí zbytečně, tedy tak jak je.
...
Takové texty mají tendenci obnažovat čtenářovu duši na kost (člověčí). Jemnost v hloubce, cit...to vše tady nacházím...