Jsem dopitá sklenka vína
kterou nikdo nedolívá
Stopy prstů lačných úst
zůstaly
a zbývá půst
Stojím tu na holém stole,
pozvednutá a zas dole
V hustém šeru bez lidí
na hranu
dál nevidím
Chvíli hřáta teplou dlaní
Po oslavě vinobraní
odsunuta od těla
Zavaď
abych sletěla
Léta Páně 2011, dne 25.10. věnováno autorem
j@newe
|
|
|
|
|
|

|
|
konec mi přijde lehký a takový opravdový, prožitý, stejně tak vždy první polovina sloky, pak mi úplně rytmicky a celkově, co do tempa" nesedí ty krátké konce (hlavně první sloka), že se mění způsob čtení a vyvolává to uvnitř cosi rozpačitého. Co do metafor a obrazů mne ovšem zaujala
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
doto a cindo, kdysi se na jinem serveru prave ten zaver komusi nelibil... mam fakt radost, ze to neni az tak zly ... :D DEKUJI
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
j@newko, tak tímhle ses mi trefila hrozně ráda čtu básničky plný alegorií, překvapivejch nápadů a příměrů, tahle to splňuje vrchovatě, má nápad, moudrost, rytmus, závěr jak vystřiženej. díky
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
zavaď abych sletěla...pro mě je to vrchol jak má být
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
newivo, diky, asi to bude tim, ze to neni o mne, jen me tehdy inspirovala jedna pisnicka
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Verše plynou hladce, s odstupem a nadhledem, bez emocí. V tomto případě by emoce rušily. Závěr, byť drsný, výsledný příznivý dojem umocňuje.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
olino, ospre, sendy, vorono, marto, jiri, hanele a donne ... moc vam vsem dekuji za zastaveni a komentare
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Tak toto je můj šálek kávy.Jak již napsala Sendy,také ve mně vyvolala pocit "souznění".Také se často cítím pozvednuta a zas dole,ale až na dno sletět nechci.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
je hezká, i když smutná - na začátku mi trochu "zavadil rým" úst - půst ale to je můj problém (vždycky se mi při něm do ucha rozezpívá Marta Kubišová)
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Působivá paralela osudu lidství a předmětu sevřena v příjemně znějícím verši.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
pekne si to, J@newe..aj málinko do úsmevu rozvlnilo pery aj zamyslenie spôsobilo ..a lietanie v závere..pekne
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Hele! Moje oblíbená! Na poezii mám ráda tu možnost promítnout vlastní emoce do veršů autora, kterého třeba vůbec neznám, nevím, co ho inspirovalo, co cítil, a stejně mám pocit důvěrného "souznění". U tvých básniček se mi to stává celkem často, takže kdyby ses chystala vydat sbírku, určitě si ji koupím, abych měla večer u vína co číst.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
"zavaď abych sletěla." Působivé...
Také mívám někdy ten pocit. Pocit vypité sklenky... ale sletět na zem nechci. Spíš dolít víno. :)
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
vyprávíš o pocitech, věrně zvlášť ta předposlední věta a závěrečný verš mě oslovily
|
|