|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
NIC VÍC
nechci a nesmím
uchopit
- však víš
mám tě jen formou
básní
- tak piš
jistotu žádnou
pochopit
- jak sníš
zas zpitá slovy
vášní
- to smíš
Léta Páně 2012, dne 6.2. věnováno autorem
j@newe
|
|
|
|
|
|
|
|
Krásné vyjádření jakési vnitřní citové rozpolcenosti, věčného rozporu mezi pocity a realitou, tím, co bychom chtěli a tím, co smíme... A ty dovětky tam rozhodně patří, bez nich by to sice taky dávalo smysl, ale byl by to jen takový výčet, právě ony tomu dávají onen dramaticky vystupňovaný citový náboj. A mně se právě takový styl líbí, ostatně znám někoho, kdo to užívá i v běžné konverzaci a dává jí to jakýsi šmrnc a zdání opravdovosti. Alespoň já to tak vnímám...  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Beru spíše jako jazykové cvičení. Podařené. Obsah mě trošku minul v tom ustrojení.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jde to tak i tak; s i bez dovětků i se sny či realitou...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
zamilovala se do básní a slov, ta co o ní je báseň, tak bacha na realitu, je fakt jiná než svět básní..a největším trestem jsou splněná přání..!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Na těch dovětcích to celé stojí, bych řekla. Ačkoliv... teď jsem si to přečetla bez nich a taky by to šlo.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
asi bych odpárala ty dovětky
|
|
|
|
