Zas jednou chtěl se dotknout hvězd,
za kolik let, snad za tisíc?
Naposled vznést se do větrna,
smést stopy ze všech křivých cest
pod zlatým leskem metalíz
co slova leští jemnozrnná

V díle dosud nenapsaném
falešných citů minout celu
a nepropadnout v planý žvást,
v mříži prosluněné ránem
nasládlým lepem karamelu
či pýchou nenechat se zmást

Však plamen zchlad a balon kles
nad torzem Babylonské věže,
Fénixův popel sotva dřímá
kde pouto, které koval stres
do zápěstí zas slastně řeže
přítele hvězd.
Znáš podivína?