|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
balans
zneistievam
pri opakovanom načieraní
voda v studni sa múti
niečo je zabudnuté
iné
vypláva zľahka na povrch
zakázané
nie vždy chutí sladko
potom prídu rána
a rany
z toľkokrát povyvešanej
krehkej pýchy
som tu
aby som ťa naučila
láske
si
oveľa ďalej
ako posledná hranica
spálila ma
túžba vyniknúť
strom však neochránil
s kožou červenou
od toľkej žiary stojím
znova na vlastných tenkých
povrazoch
Léta Páně 2014, dne 21.2. věnováno autorem
Lili
|
|
|
|
|
|
|
|
Tessa, JC senior, MikroB, Dota... vďaka vám.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
si
oveľa ďalej
ako posledná hranica
...a přece se nedáš odradit (a balans je ve chvíli nepodstatná)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
studna, nad propastí lano
obezřetnost v každém kroku
před sluncem lásky přivíráno
oko, znejistělé dokud
druhý břeh nepodá šat
bázni z blízky, která smí
vracet se i odlétat
noc zapomnění prolomit
*
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Vratkou chůzí na provaze
láska, která je a není
balancuje k zapomnění...
takhle začínala jedna moje báseň. A teď čtu tvoje řádky a je mi, jako bych nahlížela do studny a viděla obrazy, které vyplavaly na povrch, malinko rozvlněné, lehce zakalené, ale tak dobře známé. Jak jen přejít...a nespadnout...a neutopit se...?
|
|
|
|
