kreslí si téčka
v kterých visí
nepochopené dluhopisy
namísto pokusu spočítat durace přemýšlí
z čeho se dá ještě utrácet
když se den v nostro účtech ztrácí
a nevidí dál než za inflaci


to není máj, ale květen
kde všechno k ránu uvadá
a vlahé tmy jsou k zahození

To teda lásky čas vážně není!

zůstala ona a nálada
na všechno, co je bezpředmětné
a žádné potom nemá cenu
těch prázdných slov a čekání
na třeba, asi, kéž by, jednou
kam ani básníci nedohlédnou
kde dlouhé potichu nezraní
a rostou stromy bez kořenů

nevěří víře
je to náplast
na květen, co teče mezi prsty
jak zima mezi nocí, létem
v které jen hloupé „možná“ kvete
pro chvíle, kdy se snaží v kleče
pochytat do dlaní spadlé mraky
i když jsou jenom na papíře

nevěří, že se rány hojí
a tak je schová do rukávů
za rohem je pak bude léčit
a slibovat jim, že jsou něčí

(jak ztracený člun bez přístavu
co marně pátrá po kánoi)


kreslí si téčka
v kterých hnije
přednostní právo na akcie
také se pokouší spočítat výnosy a neví
že leasing dávno se nenosí
když se den topí do rozvahy
a každý swap je příliš drahý