Oféliím, nemýlím se, v uších zní

táto sa mi zatiaľ z tvojich naj, je tak clivo romantická

stává se to, slova toho ve mě nechávají strašně moc a celé toto téma je velmi inspirativní (a depresivní). Zraňuju sám sebe a podle toho to pak všechno vypadá. V mých uších hlasy duším zůstávají, protože je občas slyším, takže je to asi různý. Díky za reakce.

No vida, jak ta Ofka (nečekaně) hodila rukavici. Těší mě to, vážně. Říkám si, jestlipak duším nezůstanou hlasy, vždyť někdy šeptají, někdy křičí, jenže jejich timbre zůstává zastřený.

Jako reakce na poezii už tu vzniklo hodně dobré poezie. :-)

A teď jdu mrknout na inspiraci.