Kde jsi, mé dítě?
Stávalo jsi na rohu 
před ovocným krámkem
a prodavačka, starší paní
vlila v tebe důvěru. 

Dnes všechny kouty 
se na tebe ptají. 
Jsem pod zámkem, když zejí tvým jménem při šeru
a nad postelí spává pavouk, 
kterého ses bálo.

Moje dítě,
jen na skákacím panáku, máš svoje kroky jisté,
na kolenou třísky 
a půlnoci se bojíš. 

Teď jakoby nejsi,
čas se mění v netopýra,
je strnulo a zima.
V příručce „Skládací nebe“
nemohu nás nalézt,
voskem jsem se polila.

Kde ztratilo ses, dítě?
Soumrak brání v pohybu
a jahody pro zbloudilé
plodí jemné jedy.

Mrznou cesty podél bříz,
jdu na čekanou 
dýchat vinu,

tak tušíš dítě
umíš říct,
kdy přesně tají ledy?

-

Kdo vůbec může vědět,
když rozpleteme dlaně
/na pět minut 
i méně/,
že v potu našich prstů,

ty druhého jsou
naposledy?

- V té chvíli která řeže dech.-