Fouklo od okna
a rozvrzaná souprava čtyřky
zmáčkla palcem pravý nohy „jedém“,
a ještě než počítačově upravenej ženskej hlas
ohlásil objížďku na trase,
doběhla starší žena s kyblíkem od Primalexu
plným jahod
zadní dveře a naskočila do vozu.
 
Fouklo kolem náměstí,
že i zakrslý buxusy zatřepaly lístkama.
A paní vedle u kandelábru
sundavala zámek ze starýho kola
a na dva odrazy se rozjela
s kabelkou na rameni.
 
Smutná malá tyciánka na poslední sedačce
houpala nohama a chmuřila svý krásný pihy
a občas se její pichlavý hnědý oči zastavily
na drdolu bělovlasý babičky,
v němž byla pečlivě připnuta asi stovka pírek
a každej vlas byl přesně na svym místě.
 
Na další zastávce přistoupila mladá žena
se Sartrem v ruce a pod rozevřenou knihou
jí na nohou svítily čtyřbarevně nalakovaný nehty,
zatímco do tramvaje zavanula čerstvě posečená tráva,
na zastávce se v čekání na svůj spoj
líbali rodiče dvojčat spokojeně rozvalených v kočárku,
u křižovatky se stojanem s hodinama
se vznášel balónek od Vodafonu
a o kousek dál byl slyšet usedavej pláč,
 
minuli jsme ceduli Kojenecký ústav,
pod níž kdosi připsal černým fixem „Chci tě zpátky“,
a pán na sedačce o kousek dál krmil na klíně
zakrslýho vestaje rohlíkem
a bylo horko
a teple foukalo od okna
a vůbec
a vůbec byl moc hezkej den.