Vlakem jezdím mnohem raději než busem krzevá záchod. Vím, je jiná doba. 
Už se hazlíky vyskytujou i v autobusech, ale to nejni případ obyčejnejch linkáčů. 
Ale asi je to spíš o tom, kdo má jaký zkušenosti. 
Onehdá jsem požil dvě pětipiva a sedl na linku Vimperk – Kaplice. 
V Krumlově mi bylo všechno volný a já pak znečišťoval přes pět minut prostor za zastávkou. 
Přesně to místo, kudy před časem protekla ta ničivá povodeň. 
Auto vlastním …jasně že jo, ale jako řidič se živím, a když volant držet nemusím, tak to nedělám. 
Už od mládí mám jarní couravou. 
Takže když to na mě přijde, sbalím bágl a vyrazím někam jen tak …sám, vyčistit duši od sněhu.

Když jsem si kupoval lístek za tři kila, paní nechtěla pochopit, že je mi putna kam to bude. 
Nakonec se naštvala a já musel na svůj vlak hoďku a půl počkat. Stihl jsem pročíst noviny a schroupat párek, kterej naštěstí nevypadal, že byl předem vyprán v hypermanganu

...loupnul jsem i tři plzně. 
Po přistavení vlaku jsem musel konstatovat, že dráhy mají nekuřáky ve větší oblibě. 
Nu což, nějak přežiju. Vybral jsem si prázdný kupé v předposledním vagónu. 
Batoh se poslušně vešel pod sedačku a já se až neslušně rozvalil na ni. 
Vzbudilo mě nějaký klepnutí. V kupé si starší dáma zrovna nalejvala z termosky kafe. 
Jsa cepován rodiči, jsem slušně pozdravil a nabídl místo u okna. 
„I ne mladíku. Jsem ráda, že konečně sedím“ mávla s úsměvem. 
Měla ho jako moje babička, takovej rozvrásněnej a hřejivej. 
„Chcete turečka?“ 
Sice jsem chtěl s díky odmítnout, ale chuť na kafe zvítězila. 
Dáma z tašky vykouzlila hrnek s puntíkama …za chvilku jsem blaženě usrkával. 
Kolem se rozběhl svět a já začal zase drobně poklimbávat.
Hned na první zastávce přistoupil pán k sedmdesátce. 
Když se sečtem a vydělíme, jsme tu do kupy vyšší střední věk proběhlo mi, ale mlčel jsem, 
neb když starší mluví, děti se do toho nemíchaj. 
O tři stanice dál nám průměr srazili dva černovlasí chlapíci. 
Česky nemluvili …odhadoval jsem to na rumunštinu. 
To by určo potěšilo mýho souseda Zikmunda. Ten má v dílně telku …starou, černobílou, 
prej ji kdysi koupil za osm korun. Místo antény na ní stojí věčně rozpitá flaška tuzemáku. 
Funguje jen za hezkýho počasí. A když se ta avizovaná anténa trochu pošteluje, dá se chytit i Rumunsko. 

Vagón sebou občas orgasticky škubnul, ale pelášil pořád dál po vyjetejch kolejích.
Když se dáma začala balit k odchodu, vyklepl jsem zbytek lógru do koše a vrátil jí ty puntíky. 
Tři plzně je dobrej počet, takže za to mohl naprosto bezpečně turek.
Moč totiž dokáže tížit víc než černý svědomí. No jo …ale co s báglem. 
Když si ho vezmu s sebou, tak osazenstvu naznačím, že je považuju za eventuální zloděje. 
Jenže plzně s turkem mi na nějaký morální dilema z vysoka… tak jsem to risknul. 
Dobře se vyčurat je lepší než si mizerně vrznout. Potud to byla paráda. 
Ale ta otočná klička. Nějak se zasekla a tři zastávky jsem ji přesvědčoval, než povolila. 
Ke vší smůle jsem si (když už jsem tam jednou byl zavřenej) nefoukl ani cíčko

...krabička zůstala v baťohu. 

Po návratu do kupé jsem zjistil tři věci. Černovlásci byli v čudu, ranec na svým místě 
a starej pán skoro končil s odšroubováním tabulky z pod okna. 
Přikrčeně na mě koukal …řekl bych až provinile. 
Jasně si nevšiml mý batožiny pod sedadlem a myslel, že je čistej vzduch. 
„Proč to šroubujete, pane?“ Zeptal jsem se mamlasácky. 
Hned bych to vzal zpátky, leč zvuk se do remitendy nezahrnuje. 
„Víte mladíku, já to sbírám.“ 
Čučel jsem na něj, jak když mi nadloube a on doplnil. 
„Ty tabulky, víte…? Já sbírám tyhlecty vlakový tabulky.“ 
„To je jako to?“ 
„No jo, no... Jinak se nedají sehnat. Řeknete to o mně někomu ...třeba?“ 
„Spíš by mě zajímalo proč zrovna tuhle? Takovejch přece musíte mít…“ 
„Tuhle? Je tam tisková chyba, podívejte. 
Místo NENAHÝBEJTE se z oken, tam stálo NENABÝHEJTE. 
Pán se unaveně opřel o sedačku, a začal vysvětlovat. 
Začal už jako kluk a má snad největší sbírku na světě. 
Nakonec se to zvrhlo na docela zajímavý vyprávění vonící kolejema. 
Nu, nechť je dokonáno. 
Zvedl jsem se s tím, že vystupuju, i když to nebyla ještě šest zastávek pravda. 
Ále co… Kuřácký vagóny z kolejí zmizely, tak holt zmizí jedna tabulka. 
A Český Dráhy? Ve ztrátě jsou imrvére, kus plastu je najisto nezachrání.