Děkuji Ti, Tesso, velmi děkuji.

Ano, myslím, že Tvůj návrh je rozumný, beru na vědomí 

Milá Helen, texty na LW skutečně nelze měnit, protože za A/ je součástí archívu NK, B/ při rozsáhlých úpravách ztrácí smysl komentáře, které byly pod původní dílo vloženy, C/ tak nějak se předpokládá, že autor vkládá dílo hotové a stojí si za ním.

 

Daleko rozumnější, než psát ...Bohužel, nemám možnost úprav, je mi odepřen přístup k mému textu. Dávám tedy na vědomí, obsah přepracován, v této podobě není aktuální! Děkuji... je vložit přepracované dílo pod novým názvem s odkazem na původní text.

Čtenáři tak budou mít možnost posoudit rozdíly a vyjádřit se k nim, což také určitě rádi učiní.

Další možností je vložit aktualizovaný text přímo do komentáře pod ten předchozí.

Bohužel, nemám možnost úprav, je mi odepřen přístup k mému textu. 
Dávám tedy na vědomí, obsah přepracován, v této podobě není aktuální! Děkuji.
 

Doremifa: pokud jsi z mého textu pocítila aspoň trochu vroucnosti, ani nevíš, jak jsi mne potěšila.. moc Ti děkuji!  

...pokud se nějakým názorem necítíš zraněná, věř, že je to nejlepší okénko do čtenářovo mysli.

Ve verších cítím velkou vroucnost, jenom o nástrojích bych popřemýšlela. Se slovy se to má jako s kostkama stavebnice. Není jednoduché poskládat je tak, aby se báseň nekácela. 

JC senior: Vám si přeji poděkovat zvlášť, děkuji! když jsem četla Vaše veršíky, do srdce mně vstoupilo teplo... krásné :-) ... moc děkuji! 

:-)) vážení a milí přátelé krásné poezie, všem vám moc děkuji! 

je mi líto, že se můj text nesetkal s příznivým přijetím - i když byl podle vašeho mínění napsán neuměle, je ze srdce a z duše.. možná jsou v něm skryté významy, které znám jen já,  a navenek může text působit nepřirozeně, lépe jej však v tuto chvíli napsat vážně neumím, ač bych tak ráda.. mám podobných textíků již skoro plný šuplík, když jsem je psala, cítila jsem radost po dopsání i jisté uvolnění, podobné texty byly mi nápomocny vypořádat se s emočními stavy, které jsem v danou chvíli prožívala...

ještě jednou, moc vám všem děkuji za čas i komentáře, kterých si velmi vážím, i když nejsou pro mne příznivé, děkuji! 

nebe a motýl

křídla v barvě pampelišky

sen, co neleká se výšky

vchází do srdcí a do chvíl

*

 

...já už psal že je dobré naučit se škrtat. Tady vidím ještě jeden nešvar. Řadíš přívlastky za podstatná jména. Vypadá to sice BÁSNICKY, leč pohříchu jen vypadá. Pouhou formou cíle, tedy požadované poetiky, dosáhnou jen mistři. 

Co ještě dodat? Jsi citlivá bytost, to ti pomáhá prožívat pocity intenzivně, jsem si jistá, že tak zesíleně vnímáš všemi smysly...ještě to dát přirozeně do slov a je to...zní to tak jednoduše, že? :) Piš a čti a čti a čti, ono se to propojí.

Vivi to vystihla přesně. Stačí psát o trochu civilněji a myšlenka se vyloupne. A co víc, bude srozumitelná i tomu, kdo nezná pozadí vzniku básně.

Abych byla upřímná, psávala jsem kdysi taky tak ( a i dnes k tomu občas mívám sklony), ale při troše štěstí se člověk z toho "vypíše". Chce to vytrvat a semtam vzít na zřetel názory čtenářů.

Milá Helenko, toto právě není vůbec řeč člověka z ulice! Chápu, jaks to myslela, ale ty používáš jazyk éterické bytosti, která se pro křídla a laskominy nemůže hnout na šedém asfaltu. Ono je to opravdu přeslazené, samá křídla atd...Až moc, do toho je na mě báseň tak překroucená, že nezanechává dojem a ani nevím, co mám s autorkou vlastně cítit. Moc se snažíš a míjí se to účinkem. Zkus někdy vypustit opravdu co cítíš a vidíš bez snahy, aby se to tvářilo tak, jak si myslíš, že má poezie vypadat. Bude to pak o moc lepší a uvěřitelnější. Ty nepotřebuješ taková velká slova pro dobrou báseň, myslím, že na to máš, ale chce to jen jinak uchopit smysl toho všeho. :-) Tak to vidím já.

Moc děkuji za přečtení! :-)

.. ne, staří Číňané nemají s mým textem vlastně nic společného, jen jsem si přála sdělit, že žlutý motýl není motýl... ani u mne ne...

a ano, nepíšu poezii, pouze osobní pocity a představy, bohužel, moje prostředky nejsou pro Vás tady ničím nové, vlastně používám styl - řeč obyčejných lidí, člověka z ulice, který se snaží psát z duše, ale zřejmě to neumí...

nu, co se dá dělat, i tak Vám moc děkuji!

Přemnožené poetické rekvizity a inverze činí pro mě tento text nestravitelný. Sama inverze občas taky použiju - tam, kde potřebuju, aby vyšel rým, ale takováto koncentrace mi spíše evokuje snahu "vyrobit" poezii za každou cenu, promiň.

Největší problém tady vidím v tom, že nám autorka jaksi neudržela avizovanou myšlenku a sklouzla z ní do osobních bolístek - vůči anotaci, resp. starým Číňanům je to až nefér.