"šejkspírovský" sonet - v rozhoupané lodi
moudrost s poezií v objetí i sporu,
pak lásky květ když vhozen na poschodí
jasná, přímá řeč nehledá metaforu

ten sonet s úctou čtu a občas píšu rád
jak vášně žár, kdes od severských fjordů
do londýnských pak vstoupí promenád
ač vzdělanost jsem nebral na Oxfordu

co básni dát může moudrost osamělá,
bez poezie verš jen traktát učený,
pravda byť pravdou, vráz by zkameněla
a pohaslé jen dýchly vášně plameny

jen moudrost s poezií vytvořit zná zkratku
v objetí když dojdou až k poslednímu řádku