|
Jmenoval se Baryk
Byl veselý a stále stejně hravý v dobráckých očích žhnulo: Pojď si hrát Pán nechce-li, pak nebude ten pravý snad přišel o čich však nepřestal se smát
Jmenoval se Baryk, retrívr ten zlatý jeho pán ho laskal, jeho pán ho chtěl akord citu, láska, byl to souzvuk těl plot byl pěkně starý u zarostlé chaty Pán však ztratil práci, pro všechny byl cizí na krku dvě děti, dluhy, a tak pil péct chtěl – rok však třetí přišel atak pil Pořezali draci lásku, vztah i vizi Pán pak mlátil ženu, alkoholik týrá ta pak rozvedla se, na krku však pes kdo chlastá, je prase, to se nedá snést nic nemělo cenu, vykradla se víra Žena jenom dřela – a pes týdny tráví
sám a bez doteku, jen mu hodí kost
Bylo to až k breku on však neměl zlost projevoval elán vprostřed vzrostlé trávy Byl snad stále štěně, i když roky míjí
měli jsme ho rádi, neznal zradu, zášť, Ať kdo chce, co radí, a ať mění plášť on byl šťastný, denně nabit energií Nenávist on neznal, nezatrpkl, milý
byl to vskutku přítel, ztratit ho, je zlé Proč ho, snad to víte, ruce prorezlé někdy koncem března buřtem otrávily?
Léta Páně 2014, dne 11.5. věnováno autorem
Marek
Kategorie: Poezie vázaná
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||






















