|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
v síti
někde na půl cesty
svítá
ráno protrhává tmu
život už hledá důtky
zatímco kolem huby
budoucí rez a prach
maže med
už nikdy nevezmu zpátky
co jsem neřekla
Léta Páně 2014, dne 17.5. věnováno autorem
hanele m
|
|
|
|
|
|
|
|
děkuju vám tu za návštěvy a utrousená slůvka i myšlenky..
Vivi - kdyby měli všichni stejný vkus na cokoli, byla by to děsná nuda  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Báseň je to určitě dobrá, jen ke mně dneska úplně nedolétla. Ale líbí se mi budoucí rez a prach co maže med. Jo jo. :) A pak ten závěr, co mluví sám za sebe.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Předsudky, stereotypy. Bát se předem a nenávratně litovat je jako být zamotán v síti. Odvaha je nejdřív v hlavě a pak v rukou. Krásná báseň, Hanele.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
líbí se mi:
"už nikdy nevezmu zpátky
co jsem neřekla"
.. ano, pokud jsem správně celému textu porozuměla, vnímám možná trochu jinak: lidem nedělá těžkosti ukazovat na špatné a kritizovat (kde je však Pravda a co je smyslem životů?), zatímco vlídných slov a laskavosti je vyřčeno pomálu.. proto vyzdvihuji tu část Tvého textu, která je dle mého nejdůležitější, není o medu, ale o tom, že je krásné říct i to pěkné, co cítíme, nenechat nikoho žít v Temnotách :-)
děkuji za Tvůj text, oslovil mne :-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
..a z protržené sítě noci
sypou se ryby
budoucí sliby
a prošlá přání
do procitání, když tma
se zhoupne v bocích...
|
|
|
|
