Každé ráno se nakonec ztratí
tak jako zažloutlí klokani
kteří si žijí kdesi v TESCU
zdaj se jim storky o polštářích
o tom
že voní po večeru

a ona? poslouchá tikot hodin
zvětralé verše z včerejších novin

všechna ta slova není kam vrátit
a tak jim vypráví
z rozespaní
o premiérách bez potlesku
pro hlouček figur s kusy tváří
co zasekly se v loňském sběru

až na tu jednu
a pro tu hraje
že léto v sněhu neroztaje
a klokani jsou podnapilí

Co když se ale utopili!


A každé ráno stejně ztratí
tak jako mžouravé někdy příště
na které mají akci v TOM TESCU
a taky
krabicáky za pár pětek
(kus Austrálie pro houmlesy)
než jsou pryč
(vačnatci pihovatí)
a kdesi uprostřed pískoviště
brouká si tiše
(Pro Terezku)

přes to
že hrnek s vínem přetek
tak ještě pořád není slyšet

Kde jsi?



inspirace jarem, nejarem, klokaním vínem, vzpomínkou na hru Pískoviště, písničkami od Nohavici a vším, co mne právě napadlo. Také Karlem Lanžovským.