Závěr parádní. Tedy i myšlenka. Druhé dva verše první strofy jsou pro mě vycpávkové, abys naplnil rým a rytmus. A vycpávky v miniaturce... Nevím. Pak i dál.
Ale to je jen z pohledu miniaturky. Jinak tam je příběh a kus řemeslné zdatnosti. Jen to pro mě není miniaturka.

Sendy:

Tohle dílko k tomu přímo ponoukalo - svou hravostí, vtipem, myšlenkou...

Jestli něco obdivuji, pak je to ta vaše schopnost roztočit to hravě, veršovaně v komentech pod dílem, Jiří, Tesso a Marku.

ježiš to je krásný...

Už to, myslím, o díle něco napovídá...

Děkuji, Marku za zastavení a následné verše.
Mám taky často pocit a nutkání pokračovat v atmosféře, kterou dílo navodilo.

Rád jsem se tu stavil, hned mě to nutilo pokračovat...

Kat vzdychl, já ti hlavu, pane,
nechal bych rád na šíji.
Až setnu tě, zašiji
se někam, kde můj smutek vzplane

Ty víru máš, že láska vstane
po mém seku z popela.
Tvá víra již dospěla,
tu moji setnou řeči plané...

Tesso,
... i do jiných komentů dávám verše
/:-)

Těhle veršů je do komentu škoda...

Dík Tesso za navození pokračování:

já Bílou paní znám
jak ve snu chodí za mnou
ji Černá kdysi odvedla
neznámou mi branou

tak mnohdy s milým úsměvem
či prstem zviženým
při psaní veršů za nocí
i poradí mi rým

však v tváři bledé zesmutní
a mizí do ústraní
před všetečnou otázkou
kdy já už příjdu za ní
X$(

Dík, Dori,
pro konec i velkých příběhů netřeba mnoha slov.
Jiří

...na tak malé ploše rozehráls velký příběh.
Pěkné, pěkné!

I pravil kat svému učni:
Toť tvá zkouška exekuční
setnout hlavu, nechat city

Pacholek máv mečem hbitým
Co stalo se pak?
Buďme struční

Historik dal dobrozdání
a rytíř ?
S hlavou pod paží
na rendez-vous vyráží
vždy o půlnoci
s Bílou paní

Než aby ses s katem dělil,
do jednohos verše vtělil
veškeré své přesvědčení
psané srdcem, byť i s chvěním.