Hlásím, že šedne modrá obloha
Dešťové kapky útočí
na suchou zem
Ticho se vodě nepodobá,
pole je náhle nepolem.

Hlásím, že v lese - pastva pro oči
chodí divoženka s oštěpem, 
po tlejících listech
Před lidmi nepohne se.


Říkám si, že tě těm vrahům nenechám,
vílo moje
Obejdu je, 
vyhlásím smír
pro lesní svět a přilehlé republiky.

Hlásím, že se mi ztrácí,
ta, již sleduji
po letních lukách Faerie
Vím, jsou sny, ale jsou i tací,
čarodějové, kteří z jedu zmije
umějí vrátit loňskou chvíli,
i ti se v tvých rysech utopili
a nevědí, že náhle milují.

Hlásím, že ji musím najít,
vzdávám se titulů a zbraní
Všech umělých ideálů
V tom chladu se mohu unavit
Erben mi popřál hodně zdaru, 
Andersen nechal hlavu v dlaních.

Říkám, že tě budu hledat,
od teď už bez rozkazu
a předvídavých ztrát
Hromada roztroušených dat
z mé hlavy
se seskupuje v námrazu
a třebaže nejsi sněhová královna,
vílo moje,
propátrám ledové pláně svojí fantazie.