Slunce hrálo na kytaru,
lepší po ránu, než rádio.
U baru se nepotkáme
a každý výkřik jména "Baru!
Tak jak se ti dnes dařilo?"
Já" Celkem dobře, ale jo."
Dnes stíná můry v oponách.

Mám to pořád ve scénáři
- tiché vzdechy
potom křach!

-

Tak si básním o všednosti.
Stín přes lodžii, kde se mihl
jenom tichý sebevrah,
holá kůže před zrcadlem,
bříška prstů ví, že prach
na miskách vah je malým chtíčem.
Postav si mě před stativ,
kde popel vzal si daň.

A moudro, kde se vzalo:
Nepleť si hvězdy s prskavkami,
ne každá hvězda má pro sluhy dlaň,
ne každá hvězda má víru v dlaních,
ne každá hvězda sbírá drahokamy.

Ne každá hvězda spí chtíčem v ničem.

Pro lidský svět jsi na přesah.

-

Pak měsíc není, prolnul oči,
lepší po nocích, než lampion.
Doufám v místa s dechem letním
s otázkou pod obočím.
"Kde jsi byla, ještě předtím?"
Já: "Jenom jsem je tě nestihla!"
Ve rtech voní Sauvignon,
v koutcích důkaz bez bolesti

a slunce hrálo na kytaru
to tiché vlákno, které klestí

na na na
la la la
la.