LitWeb

Registrace

Kontakt

Hostů OnLine:

Členů OnLine:

Registrovaných členů:

Právě přihlášení:

impromptu

..dej za hrad a..
pak vejdi..

jako beránci našich ospalostí
míjející sklenice plné vypitého čaje

na papírových stezkách
za nepohádkami
pro noci bezespánku
bloudí perleťová kopýtka

lampy vyhlíží své můry
světlo je víra

narodit se jiná
byla bych motýlem

jen tady
pod ocelovým nebem
mezi nahými zbraněmi
prokvetlými rzí
se zdají všechny sochy šťastné
i když jim kus chybí

jen v kredenci
celí Tygr i Pú smutní

za terapií mlčením
co znenadání
vyroste a zboří chrám
ticho mi

a neléčí

Léta Páně 2014, dne 12.6. věnováno autorem hanele m

Kategorie: Poezie


	14.6.2014 \| 19:50 mirkah

			ticho mi je nejhlasitější pointa

	13.6.2014 \| 18:01 básněnka

			mám ráda sochy a tvé básně...

	13.6.2014 \| 9:17 hanele m

			děkuju vám tu - smutky se nejlépe vyženou, když se pošlou mezi lidi a obrázek je úplně reálná fotka našeho nádvoříčka na slavném Červeném kopci - jen je trošku přibarvená

	13.6.2014 \| 8:58 Helen

			.. nádherné, ač smutné, jako by prošla "perleťová kopýtka" a zanechala otisky svých stop v křehkých představách... obrázek je také senzační, líbí se mi podobné fantazie... děkuji

	13.6.2014 \| 8:54 Dota Slunská

			ticho mi a neléčí! podtrhávám a dávám hvězdičku

	12.6.2014 \| 16:14 JC senior

			vešel jsem... do ticha šťastných soch! *

	12.6.2014 \| 12:55 Cinda

			smutná, ale krásná. našla jsem si v ní i místečka, co mne obzvlášť oslovila, jen dva řádky si při svém čtení vynechávám, ale to je způsobeno jen mnou, ne tím textem - nemám ráda medvídka Pú ;-)