Mám
panenku z trávy
a pocit poplašený holubice
půlku srdce
zvuk zvonu sušený makoviny
sálavý teplo
a sladkou řeč
pro větrnou korouhev ze slámy
prý kvetou kameny
jednou v roce
navlékám režnou nit
pro stolování...
Léta Páně 2014, dne 30.6. věnováno autorem
básněnka
|
|
|
|
|
|
|
|
a kompozice zrála
v máku kaluž vína
barva brusinek a nebo jahodoví
pro černou za úsměvem havranů
kdo ví...
jak
chutná
kámen?
díky motýlku za chvilku u básně 
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
návraty
vietor dirigoval chorál
na zlatom obilí
farbou divých makov
zdobená tvár
do piesku z hodín
vtlačené chodidlá
havrany vo vlasoch
a kamene kvitli...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jako surrealismus od Aleny Nádvorníkové. Ale tady alespoň něco pro sebe nacházím a chápu :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Něčím přesně neurčeným jsi mi připomněla Mbonitiny verše. Asi tím laděním, tím křehkým lidstvím.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
díky vám oběma...máte každý svým způsobem pravdu |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Líbí se mi ten "Nastěnčin" mytologický optimismus. ;-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
jo, půlka srdce mnohdy stačí, když víme, kde jsme nechaly tu druhou...
|
|
