Jen z papíru si lepil hrad,
kříž templářů na epolety
a moudrých nevážil si rad
nedávno zesnulé tety
Dva různé prožíval světy
a již jako šestiletý
veršíky psal na manžety
(než počty prý mu to šlo snáz)
Kdo od jiných se liší dětí,
řeknou, ten zraje na provaz
 
Pak  mnohých si všímal vad
však nedal nikdy na klevety
jen k moudrým chodil rozum brát
Snad že zrozen za komety
když jiní ohýbali hřbety
břitký humor, jemně mletý
umně skrýval za sonety
Na příkrý až vstoupil sráz
za vlád trapné operety
řekli, že zraje na provaz
 
Vždy minul stupně cizích zad,
čas vytáčel s ním piruety
než překotný měl nastat spád
Klíče, potom kastaněty!
Jak hmyzem prolezlé smetí
smetl pískot rudé kmety
Nejednou již za století
hříchem svobod přetek máz
pak mnozí, sotva plnoletí,
zjistí, kdo zraje na provaz
 
Moc nese pýchu, pýcha pád
zas jedem voní „elit“ květy
Tys levou bral, ten pravou krad,
zlá volba, tak se neuraz
když napíšem do závěti:
Již dozráli jste na provaz!

*