oči jsi pokřtil cizokrajně

jak duhová káča 
rotuji v písku z dlaní tvé krásy

/a nikdo mi nerozumí až ke konečkům vlasů/

svým způsobem s tebou zavoněla zima
a z travnaté rolety
daly se stahovat oblaka dolů

/tak jsem se smála, když otylá bříška
měnila se ve vaty/

víš,
ty můj okatý

najednou nechci víc uléhat na lógrové dno světa
a odmítnout vše krom nebe z kávy

i zpěv k hvězdám, jaké strachy
na zemi všem čeří čelo

mne nedonutí ohnout záda

protože

včera se nám 
něco stalo

a bylo to
jako když zaklapneš o sebe dva světy


které spolu nyní letí
nebem

s hejnem labutí