Děkuji, Ivo,
za správný názor. V profilu mám "nostalgický epigon starých mistrů".
Ta poezie mně stále zní svým zpěvným veršem a pokouším se ji tu a tam napodobit. Jako ti vyznavači historického šermu, kteří obnovují drama i komiku dávných soubojů.

Dík, Moniko,
"lvi" jsem zrovna neměl na mysli, ale proč ne, jsme jako oni.

Toto je typ poezie, kterou sice mohu a čtu rád, ale zároveň cítím, že je pokrytá nejen slávou, nýbrž i prachem historie. Koho mi nejvíc připomíná?
Snad J. S. Machara, ale možná i básníky ještě mnohem starší.

"Ze země povstal jsem" pusobi vznosne a pripomnelo mi proto vetu "Jak lvove bijem o mrize"... :)

Říkáš si "rumová",
nick vyvolávající až nevhodné a jistě mylné asociace. ;-)
Jsem potěšen, že jsi našla cestu i k mému dílu. Děkuji.
*
Ivo,
děkuji za souhlasné pokynutí
*
Ano, Marto,
i zjizvená duše dosáhne souznění s chladem klidu.
Jiří

vyhýbala som sa
tejto básni..už kvôli názvu som sa..

vedela som že sa zadrapne
o vnútorné jazvenie
nepriznané..a napokon
zvláštny pokoj
ma objal záverečným veršom
nepýtaj sa
prečo sama neviem..

Opět se podařilo!!!

Ano, Hypne,
doplnil jsi motto!

prach jsem a v prach se obrátím

Ta se četla sama:)

Jen prach, kam se podíváš zůstane nakonec jen prach, a tomu na rytmu příliš nesejde...;-)
Dík za uvedení a názor.

ten obraz navozuje cosi archaického, snad archivního, trochu jak z nějakých těch (nenásilných, nečerných) fantasy příběhů (asi bych zasadila do Tarkovského Zóny), takže atmosféra jo, ale na mne je, přiznám, trochu přeobrazováno, přesymbolizováno, abych všechny předměty a vjemy pochopila, mi přijde nemožné, takže spíš než příběh / myšlenku, která něco postupně sděluje, vnímá verše jako sled mnohovrstvenných obrazů, které navozují tu onu náladu.
Na formu vázanou jsem u Tebe jistě zvyklá, zde v tom rytmicky ale občas lehce škobrtám (asi jako když přeskakuju popel břízy a snažím se proplést neuklizenými pavučinami)