Vystihl jsi to dokonale, Špáďo :) Děkuji :)

Když z dechu boha Dionýza

na růže zavane svěží míza,
bouří se tužby, jež vášní trýzní,

a bujní příchuť věčných žízní.

 

Koukla jsem na fb a zhlédla klip o básnivém i básnickém setkání. Muselo být všechno nádherné. A víno patří k Moravě, k malebné krajině se sklípky. Proto jsou tolik květnatě vymalovány.

I radniční budovu s fontánou jsem si našla. 

Ať se vede!

nevím kdo je Jarmila, ale báseň se mi velice líbila a tak zdravím nejen Tebe ale i Jarmilku:-)

 

to víš empatie u mne funguje:-)

Jak víš, že jsme byli na víno? :D

 

Jarmila neshromažďuje, zakládám si sama k sobě :)

mám portál pro žízeň?

a v nachu sudů neubudu

pro hvězdy spadlé touhou z nebe

škapulíř devětsilu

rudé nohy ptáků

obětní oltář vinných bohů

snad srnčí stopy na oblohu

v poháru z rozmarů

hřeben z vlasů...

Zeptám se jarmily, jestli to bude nějak shromažďovat :) Já si je každopádně zakládám :)

 

A děkuji za opravu :)

Opravil jsem...

To myslíš poslat ty veršíky z komentáře?

Jiří, měl bys ji poslat i Jarmile, jako příspěvek do hodonínského odpoledního workshopu :) Ať to má pěkně komplet :) Mně to včera v tom horku nějak nemyslelo, takže volný místo vázaného. :)

Koukám, že mi odskočil první řádek. Je možné to nějak opravit? Díky :)

 

ty růže v podkroví

jak led je tvoje ruka

že zpíváš? kdo to ví

na dveře nezaťuká

 

 

kdo směnil u Vavřince

tvé vlasy rozpuštěné

za neplatné mince

jen fontána se klene

 

a krůpěj rozdá chlad

blesk jisker podkovy

když zpěv chtěl kolébat

tu růží v podkroví

*