VÝTVARNÁ DÍLA
|
Šaty pro císaře
Na motivy Andersena...
Bylo to tehdy z císaře
jenž vyřádil se na přepychu neslyšel zbídačených nářek před ním on dával přednost tichu V šatníku měl již spoustu šatů
z nichž polovina byla ladem krom nich dal zlato do prelátů Žebrákům říkal: Copak kradem´? Zdaleka přišli, prý dva tkalci císaři mají prý co říci Ten zatím ležel na kavalci nevěděl, že jsou podvodníci „Šijeme šaty“, jeden pravil
„jež ovšem každý neuvidí poznáte brzy, kdo je pravý a kdo je na nic z vašich lidí“ „Šaty ty spatří“, druhý dodal
„kdo se k své práci vskutku hodí Zbytečných není nikdy škoda znáte to jistě? Tak to chodí“ K císaři přišli jeho rádci zlato hned mizí z pokladnice Že se snad podvod nevyplácí? stačí, že lotr zvolá: Více Jak práce běží, toužil vědět
sám se však nechtěl vydat k stavu raději bude vládnout v sedě Rádcové ať mu dají zprávu První z nich jenom tupě zíral
na stav, kde není ani nitka Tohle je špatný, bude virvál pálí ho oči, bolí lýtka Byl celý bledý, jak v něm hrklo
že se ho zbaví bez pardonu kůži měl ještě více scvrklou už chtěl být pryč, tak na sto honů Ti dva se zatím jenom smáli
zatímco rádce něco huhlal „Úžasné barvy“, slova chvály Zas bude lehčí jedna truhla Císaři líčil, jak vše běží
„Látky jsou skvostné, uvidíte“ Přiznat, že k funkci nenáleží potil se, břicho ještě syté Též druhý rádce pravdu tají
ani on nechce ztratit místo A tak i on jde se svou bájí jedno, že nemá duši čistou Nadešla chvíle, kdy se zkouší
teď vše sám císař ohodnotí Tak jako ryba v zemi souší vytřeštil oči, hned se krotí Dělá, že vidí, to co není
tváří se přitom děsně hrdě Ať vidí všechna pokolení že nejde v jedněch šatech smrdět Přestalo platit, co je zjevné,
platí jen to, co teď se říká zvlášť když to není vůbec levné Hlavní je ovšem estetika Císař se vydal do průvodu
aby dav klaněl se a cenil tu jeho zcela novou módu Aby to bylo posvícení A dav měl strach, tak popřel smysly
o černé jako bílé mluvil Co není v módě? Když se myslí Je fakt, že není nad pomluvy Dítě však ještě nemá meze říká, co vidí, bez kalkulu kam smí, se neptá, všude vleze Ať si v něm kdo chce vidí nulu Takové dítě právě volá
„Císař je nahý, šaty nemá“ Tento křik sílí, přišel zdola ulice rázem není němá Opona spadla, císař kráčí
z ostudy teď má přímo kabát Svou misi skončí, ač je k pláči Není čas zmizet, natož hrabat
Léta Páně 2014, dne 8.8. věnováno autorem
Marek
Kategorie: Poezie nevážně
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
