Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Doufání
... snad
Vím, že svým pohledem
Vše, co v mezidobí se stalo
Spálíš na uhel
 
A rozežehneš ve mně touhu
Že až tě zase uvidím
Hodím v myšlenkách za hlavu
Vše co mi brání v rozletu
 
I přesto se nedočkavostí
Třepu jako malá holka
Co čeká
Až máma rozbalí kousek čokolády
 
I přesto
 
Že vím
 
Že nemůžu ani doufat …
 
I přesto obracím v kalendáři
List po listu
Tak toužebně
A častokrát
 
A nemůžu se dočkat chvíle
Kdy budu bloudit chodbami
 
V naději ...
 
... třeba ...
 
... že tě jenom potkám
Léta Páně 2014, dne 14.8. věnováno autorem Mische
  
15.8.2014 | 11:18    Dota Slunská

Verzálky jsou, počítám, vinou texťáku, taky bych je odstranila. Báseň ničím nepřekvapuje, nicméně znám ten pocit, když se cit nekontrolovaně dere do slov. Také tě tu vítám.
14.8.2014 | 18:03    Doremifa

...sem si myslela, že verzálky na začátku každého verše budou akrostichem, ale nejsou.
Vítej.
14.8.2014 | 16:36    JC senior

Citová záležitos, otevřené sdělení, které mi připomíná milostnou korespondenci poetických osobností.
Očekávám tvoje další díla, přesto, že upřednostňuji vázaný verš.
14.8.2014 | 10:02    Sendy

Vítej na LW.
K básničce - pro mě příliš mnoho teček a příliš málo poezie. Sdělení zřetelné, ale postrádám poetické ingredience. 
Proč co řádek, to verzála?
Druhou básničku mažu, vlož ji, prosím, zítra. Na LW platí pravidlo jedno dílo denně.