Tak zmizela jsi, bez loučení, v noci...
Trajekte věčný, hrobe pro tonoucí
tvých antén kříže směšně klopýtají
nad korály, co hladí bez emocí

náhrobku z oceli, zbavený zábradlí,
to zoufalci a vlny dávno ukradli
v nerovném boji žití na okraji
a čas, zaskočen, již trhnul kyvadly

Útulku bez oken, prázdných dveřních děr
rozpadlých salonů s leskem na úvěr,
dechem průvanu tam dudy vyhrávají
k pochodu do mrazuvzdorných hemisfér

zde zapomnění ruka rozechvělá
setřela vrásky z blednoucího čela,
tvé oči (možná setkáme se v ráji )
voda, jen voda navždy uzavřela