I já mám právo k milování,
můj krok se vznáší tiše, lehce
ty neznáš mě, nevnímáš ani,
jak stuha vlaji na kolébce

I soucit znám, ten skrývám v plášti,
prožitých strastí trhám sítě,
již obejmi mě, bez vší zášti
mám hrůzy tvář, však miluji tě

Tak nevinný jen spáchán hřích
polibek chladu, pár něžných gest
v zápasu šancí prohraných
Pak prázdnota, nesevřená pěst

Snad později ti řeknu více
byť úsměv bez dechu již vane
teď poklekni u zpovědnice,
svěř se smrti… (zamilované)