Loučení je půlka... loučení je svíčka... tohle se mi zapsalo nejvíc... :)

já obdivuju park s labyrinty a tak jak jsem se probírala starými fotkami...mám i Loučeňské:-)...a nedivím se, že máš krásné vzpomínky na zámek, já taktéž...

díky za zastavení...i svíčka může být vysvětlena různými pojmy...takže fanztazie může i tak pracovat:-)

...až jsem překvapen, co všecho je loučení.

Tak myslím, že nejlépe je NELOUČIT SE!!!

*

Na zámku v Loučeni jsem měla tu čest v osmaosdesátém skoro čtyři měsíce žít. Nádherné místo! A těžké bylo loučení s ním. Mám na něj tak specifické vzpomínky, že mi brání ho v tvé básni poznat. Jen doufám, že máš pravdu, pokud jde o:

rytmicky to ide pekne  po predposledný verš a potom to sekne sviečkou pri ktorej mám pocit že mi ju autor chce vtisnuť do rruky skôr by som sa priklaňal k loučení... alebo loučení je...

skrátka nechal by som to na čitateľovu zvedavosť 

směju se, patrně v sobě mám kus revolty a pobuřuji ráda, díky...

Loučeň má kouzlo, ztepile se tyčí a nesobecky dá vyniknout stromům. Někdy se mi stává, že mě tvý básně pobuřují. Prolneš v nich křehkou lyriku, avantgardu i naturalismus. A pak mě to nutí stále se vracet, dokud se můj pocit nevytříbí do jasného dojmu. Takže na shledanou příště. :)