ďakujem, vážim si vaše slová.

...zraješ, Lili!

..a mně se líbí poslední řádek:)

Oslovilo. Jinak asi taky jako hanele - klidně vypustit číslování, je to zbytečné, všech pět působí jako jeden celek.

měsíc už vyšel...v jeho svitu mají i slova jiný tvar

já bych to asi nečíslovala, pro mne to je celek.. pět kroků jedním směrem

.. možná, měla bych se vysvětlit... dlouhá léta jsem pečovala o převážně bezmocného, nechodícího člověka, jen posledních několik málo týdnů již byla práce pro mě fyzicky nezvladatelná a matku jsem tedy nechala umístit do léčebny dlouhodobě nemocných.. chodívala jsem za ní každou volnou chvíli, viděla neosobní, studené prostředí, kdy druhý den byla postel vedle opět prázdná... některé babičky se pokoušely podřezat si žíly, tak tíživé bylo místo, v němž se ocitly, kde vás již nic nečeká, jen  konec v naprostém osamocení nemocničního prostředí... rozhodla jsem se tehdy, budu-li cítit, že nadešel čas, rozloučím se, a pokud možno důstojně a sama, dobrovolně odejdu do věčného Tajemství...

omlouvám se, možná se můj komentář k básním tak krásným a lyrickým nehodí, ale téma odcházení ve mně tyto vzpomínky vybudilo... prosím za odpuštění... 

líbí se mi pětka,  ale za sebe, navzdory strachu půjdu dál... doufám!

Já si vyzobávám pětku. Je mi asi nejblíž.

Pět vybroušenýc kamínků do pěti kroužků, na každý prst ruky, která umí psát.

*

pre mňa jednoznačne štvorka 

Čtu pět samostatných miniatur...a zároveň jedno společné...odcházení.

Neboj se. Není čeho...