Po modré pláži běžela ústa,
náhodou ležela žena v písku.
Ta ústa připadala si pustá
inkoustem zadřeným do notýsku.
Po vodě hluboké točil se vír,
spirálou bludnou čas časně krátký.
Pro mužské příboje tonoucích lyr
uplétal písečnou ženu zpátky.
Po modré pláži, věřiví lidé,
ještě si hráli na okraj moří.
Bořili po pás své do nezbyde,
tonuli krajinou, která hoří.
Modrou se sluší psát o inkoustu.
Inkoust je písek, lahodný

… v soustu.