Obklopila ho tma, ticho a chlad, ale nic z toho nevnímal. Necítil ani strach, což by asi měl vzhledem k tomu, že právě zabil svého otce a utekl z místnosti plné vyděšených a nepřátelsky naladěných lidí, kteří se ho okamžitě vydali hledat. Dokonce ani vzrušení necítil, přestože ho čekal rozhodující boj na život a na smrt. Už brzy. Jen co získá dost sil a oni se vzpamatují z prvotního šoku. Už začali přetavovat zděšení na vztek, zlobu a nenávist. Začali zbrojit a vymýšlet strategie. Kdyby byl schopen uvědomovat si čas a jeho tok, asi by cítil, že je otázkou několika hodin, kdy se šest lovců vydá po jeho stopě, a jen malé chvíle navíc, kdy lovců ubyde a stanou se lovnou zvěří…

 

 

Nic z toho si ale neuvědomoval. Měl jen instinkt a ten vedl jeho kroky do útrob lodi. Už vyrazili. Rozdělení do dvou týmů procházeli chodbami za monotónního zvuku motorů. Obezřetní a vystrašení. Viděli už, co dokáže. Viděli, jak se krev jednoho z nich rozstříkla a potřísnila jejich tváře i zdi místnosti. Slyšeli, jak jejich přítel chroptí v předsmrtné křeči.

Dospěl rychle a sotva svlékl těsnou kůži mláděte, zabil znovu. Bez zášti, bez emocí, z pouhého pudu, který se v jeho rodě dědil z generace na generaci už odedávna. Zmizel úzkou větrací šachtou a oni se vydali za ním. Kdo komu vlastně vlezl do pasti? Zbavit se dalšího bylo tak přirozené a tak snadné.
 

 

Na okamžik propadli panice a hysterii a obrátili vztek jeden proti druhému. Důsledkem bylo torzo těla na podlaze a skóre 3:1. Zrada se  neodpouští. Zrada na člověku, byť by byla v zájmu Společnosti, teprve ne.

Nevěděl nic o Společnosti. Nevěděl nic o plánu, jehož byl hlavní součástí. I kdyby věděl, bylo by mu to jedno. Společnost prohrála, už ho nemohla chránit, ale cítil se snad kvůli tomu víc ohrožený? Nikoliv. Měl jediný cíl a životní program – přežít.

Strachem ochromená žena a její černý společník nebyli soupeři. Zbývala poslední kořist. Schovaný ve stínu armatur čekal na vhodný okamžik. Přiblíží se a on jediným rychlým pohybem čelisti eliminuje život široko daleko na minimum. Pak poletí černou tmou měsíce, roky, desetiletí, dokud nenarazí na další pohyblivé cíle.

Nebo zemře…, ale tam někde, stovky světelných let odtud, jsou další jeho druhu.