Truchlivé zátiší s Platónem
Ještě jednou téma srazu. ;-)
Sraz pisálků literárního serveru PIŠ, AŤ OD KRITIKA NĚCO ZVÍŠ! byl jedinečnou příležitostí taky pro pana Blůmu, krajně neuznaného spisovatele s nezaměnitelným stylem, který se nepodobal opravdu ničemu, podle některých ani literatuře. Na sešlosti teklo víno, pivo i lihoviny proudem a nálada se vbrzku uvolnila. Pouze pan Blůma se ne a ne jaksepatří odreagovat, čehož ostatně nebyl schopen nikdy. Připravil si pro tuto vzácnou příležitost poctivě a pracně moc hezkou přednášku o Platónovi, ale brzy seznal, že si jeho proslovu nikdo nevšímá, krom jedné slečny, která věcně podotkla, že na tohle se skutečně tančit nedá, načež se veselá společnost přesunula do vedlejšího salónu. Pan Blůma je trpělivě a zcela nezištně následoval, převážeje na dvoukoláku svůj skromný příspěvek o životě a díle Sokratova premianta. Když nad ránem četbu dokončil, byl pan Blůma fyzicky i psychicky na dně. Ostatní již teď, pravda, vypadali poněkud zamyšleněji než večer, nicméně pan Blůma prohlásil, že na něj si nepřijdou a že je mu jasné, že zájem pouze předstírají. A když pak ještě číšník nazval – jistěže jen omylem! – Platóna flakónem, byl to poslední hřebíček do Blůmovy pomyslné literárně-vědecké rakve. „Vůbec mě ani nenapadne,“ křičel pan Blůma, „abych vám vysvětloval, k čemu mám tenhle provaz a proč s ním odcházím támhle k té impozantní lípě! Jen dál neuměle zastírejte svou ubohou závist špatně předstíranou únavou!“ řekl a odešel bez zaplacení. Před jeho vyvoleným stromem ho ještě dostihl číšník, který z jeho dobrého srdce vymámil na poslední chvíli útratu za celou rozvernou společnost. „Není to Blůma?“ zeptal se jeden probudivší se pisálek, ukazuje přitom na neotřelé zátiší s lípou, viselcem a neforemným dvoukolákem. „Škoda, že už je po všem,“ pravil ještě ten dobrý muž, „mohli jsme se do něj aspoň trefovat kroketama.“ Příští týden se na serveru PIŠ, AŤ OD KRITIKA NĚCO ZVÍŠ! objevil nový příspěvek pana Blůmy, který se jmenoval Já a Platón v záhrobí. Ti, kteří si této brilantní úvahy povšimli, poznamenali jen: „No to se dalo čekat!“
Léta Páně 2014, dne 2.10. věnováno autorem
jaryn
|