Díky, Terezo a hezký den :-))

mně to rytmem a formou podání připomíná lidovku,písničku, která podává banální příběh, ale je teskná a blízká a člověk se k ní tak nějak rád vrací. Na této náladě a "vyprávěnosti" mne nicméně ruší tu a tam sklon k archaickému jazyku (či spojením), který by se hodil spíš do vázaného verše a trochu ubírá tomu lidovému tónu na věrohodnosti.

Díky, Mirko,

 

dovolím si tu malou reklamu našich veršovaných dialogů s Jiřím,

 

 někdy v listopadu by měla vyjít knížka, kde jich bude poměrně dost...

 

 Měj se krásně :-))

Pánové, někdy nebo jindy, pokaždé si Vás dva užívám:)

Jiří, Doto, oběma velké díky, rád Věs tu vidím :-))

 

 Pěkný den :-))

Tak tomu říkám supersíla básnická. Než to stačím po schválení okomentovat pár slovy, Jiří tu má čtyřslokovou veršovanou reakci. :)
 

Obsahově i formálně sladěná věc.

 

zda-li ten kousek bahna není svět

Ano, někdy se v tom bahně plácáme, protože prostě neumíme jinak projít. Daleko horší je, že sami vytváříme druhy bahen, které jsou smrtelnou procházkou pro všechny kolem, včetně nás.

 

Jindy si hvízdám s proudem jara
skřivan když přivře roletu
a u jezírka divá Bára
větvičkou skryje nahotu
 
Jindy se zasmušilá fara
lešením stáhne v korzetu
a s naivností brundibára
pak diví se, že nejsme tu
 
Jindy zas kráska Vinobraní
rozběhne se a já za ní,
jak stromy kol se potácí
 
I otep vteřin stojí zato
plná číš a v srdci zlato
jen mráz pak příjde o práci
*