|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Loučení...
Po sklizni život a bez květů strom
stuhy lhostejna, za nezásluhy věnce,
bez startu cíl pro lásky autodrom
horoskop dne: Váhy bez licence
Čas dětství v toulkách po vápence
kde ohně dávno zhasil času zlom,
bílý frak v převleku za mládence
Verš básníka s adresou tečka com
co jezdec byl a náhle zůstal pěší
ač drží vizáž dosud zánovější
na kredit krve v barvě fialek
I věčný úsměv nestárnoucí gejši
snad ladí k časně pořízené pleši
jak plášť s patinou zablešených dek
*
Léta Páně 2014, dne 3.11. věnováno autorem
JC senior
|
|
|
|
|
|
|
|
Ano, Hanko,
pokouším se do klasické formy vsunout i slova, která (snad zdánlivě) vyčnívají.
Dík za hodnocení.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Když básni, maaty,
se podaří sladit s cítěním čtenáře, je to úspěch i toho vnímavého čtenáře.
Dík!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Klasická báseň s mírně melancholickým zabarvením ladí s kredity, comy, autodromy, licencemi...prostě umíš.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
uff-to je krása slova a predsa tak sugestivna-naladu mi urobila-dik
to vidno písal pan basnik
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Opět parádní odezva, Jiří...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Dík,Marku, za skvělou odezvu.
Nezůstane bez odpovědi...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
mirkah, básněnka...
vstoupily jste do příběhu, dík!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Krásná báseň, Jiří, jen mám pocit, že moc bilancuješ - básník ještě má hodně co říci :-))
Přeji hlavně zdraví...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Bez klasů pole, v oraništích dech
zatají mlha, která k ránu lehá
jak šel čas kolem, mrknul na příběh
kde se mrak trhá
a kam vchází něha
A kde se bolest na lék nespoléhá
podzim stín vrhá, slyší zimy spěch
strom potom pro les nechce vidět mech a
nadějí mrhá
mrhá v bujných snech
Na mezi básník vrásky šípku sčítá
že mu je úzko, louka rozpačitá
přemýšlí, jak mu dodat naději
Hlavu má holou, ani klásek žita
pro slzy v očích řádky nedočítá
na rose slova
květy svádějí
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
kredit krve pro vlajku básnickou....
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Dík za slova k uvedení, Hano!
Bolest a smutek blízkých mě zasahuje víc než mé vlastní rány, ranky či prohry.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
alejí smutků odchází loučení
co bylo, bylo - básníci ocení..
|
|
|
|
