Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
je preč
 
vypľúvaš kôstky
aby sa nezabudlo
na tvoj koreň
 
a ťaháš ako Ďuro
čo má v rukách
Zuzine vrkoče
 
len stále je dosť netesností
cez ktoré ušli
zdania jašterice
 
a ty už nedržíš
ani ten chvost
Léta Páně 2014, dne 5.11. věnováno autorem victor
  
7.11.2014 | 12:16    victor

Ďakujem za Vašu pozornosť a myšlienky ...
6.11.2014 | 22:34    mirkah

Ano, mne také hned napadlo slovo plynutí. Řekla bych, že může být i velmi svobodné.
6.11.2014 | 21:35    maaty

vynikájúce- jašteričke chvost  zas narastie, tá silná rana tak rýchlo zarastie...no nie sme jašteričky-škoda-ale zas môj výskum z praxe je, že mužské strce je tiež silné-z lásky do lásky-má úžasnú regeneračnú schopnosť v tomto smere-:)-dobrá práca Viki
 
6.11.2014 | 8:31    JC senior

Něco utíká, něco odchází, něco se zvolna vytrácí. Stále. A často si to ani neuvědomujeme.
5.11.2014 | 22:02    victor

Ďakujem Dota, básni by viac pristal názov "nič nie je isté" a snáď ten text by bol zruzumiteľnejší ... asi ju premenujem ...
5.11.2014 | 21:02    Dota Slunská

Připomnělo mi to závěrem starou indiánskou bajku o tom, jak lidé přišli k ohni a proč žába nemá ohon. Třebaže tuším, že o tom tvá báseň není, nedokážu si dnes nad tvými verši zřetelně srovnat myšlenky. Vrátím se tedy jindy a zkusím to jinýma očima.