|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
je preč
vypľúvaš kôstky
aby sa nezabudlo
na tvoj koreň
a ťaháš ako Ďuro
čo má v rukách
Zuzine vrkoče
len stále je dosť netesností
cez ktoré ušli
zdania jašterice
a ty už nedržíš
ani ten chvost
Léta Páně 2014, dne 5.11. věnováno autorem
victor
|
|
|
|
|
|

|
|
Ďakujem za Vašu pozornosť a myšlienky ...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Ano, mne také hned napadlo slovo plynutí. Řekla bych, že může být i velmi svobodné.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
vynikájúce- jašteričke chvost zas narastie, tá silná rana tak rýchlo zarastie...no nie sme jašteričky-škoda-ale zas môj výskum z praxe je, že mužské strce je tiež silné-z lásky do lásky-má úžasnú regeneračnú schopnosť v tomto smere-:)-dobrá práca Viki
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Něco utíká, něco odchází, něco se zvolna vytrácí. Stále. A často si to ani neuvědomujeme.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Ďakujem Dota, básni by viac pristal názov "nič nie je isté" a snáď ten text by bol zruzumiteľnejší ... asi ju premenujem ...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Připomnělo mi to závěrem starou indiánskou bajku o tom, jak lidé přišli k ohni a proč žába nemá ohon. Třebaže tuším, že o tom tvá báseň není, nedokážu si dnes nad tvými verši zřetelně srovnat myšlenky. Vrátím se tedy jindy a zkusím to jinýma očima.
|
|
|
|