Chachááááááááááááá 

....hm hm, já duši nejím :D Jinak textík je určo ze šuplíku s nápisem "optimismu navzdory" :D :P :D

Ale Helenko, co jsou to za slova? Jsem ráda, že reaguješ, také jsem někdy takhle zbrklá, ale určitě v tom nejsme samy 

Prázdnota bývá tam, kde je nedostatek lásky.

Nechala jsem se vést naléhavostí tvého obejmi mě!  

Je mi líto, pokud jsem tě zklamala mým čtením, Jarmilko. Ale snad přejdeš moje neumění úsměvem.

Děkuji! 

Helenko, teď jsem trochu zaskočená - tos v této miniatuře vyčetla? Naopak. Tvrdím v ní, že kde není cit, nepomohou slova vůle či slibů...

 

A Špáďovi už nerozumím vůbec :)

Třeba se mýlím: Jarmilko, ty věříš, že dotekem, pohlazením či obejmutím lze obnovit, nechat vyrůst cit a upřímnost tam, kde chybí? To je krásná víra... věřím s Tebou

Ano, pro mě okouzlující...

 

Chraňbůh, ve zlém to skutečně neberu a jak říkám, je to Tvoje svaté právo vyjádřit svůj názor 

 

Okouzlující? To snad ne...

 

K těm proprietám: plačící duše, slovo-hrot šípu (napitý jedem), srdce bez citu, strnulý úsměv - to všecko je poměrně dost použitý materiál, sice přesně popisný, ale nedávající jaksi prostor pro fantazii, pro vyjádření takové to "mezi řádky". Nakonec i pro ono objetí může existovat důvod čistě egositický.
Neber to ve zlém, já to prostě takhle cítím, respektive necítím - přes všechna ta silná slova - žádnou naléhavost, která by mě oslovila.

Děkuji všem za nahlédnutí.

Tessa: Nemám ráda nadpisy, buďto všechno odhalí, nebo nevystihnou. Nicméně tady jsem s obojím zajedno. Je v naprostém pořádku, že každého verš neosloví, ale ty prvoplánové propriety se mi tedy celkem příčí  Přesto děkuji za návštěvu, i názor, to je přesně to, co tu hledám. Tvoje poezie, kterou jsem zatím četla, je okouzlující.

Já nevím, jaksi mi obsah nesedí k nadpisu. A nenacházím ani příliš poetična, spíš sbírku prvoplánových propriet. Pro mě dneska nic tedy...

Správně, to není cesta k radosti

Po přečtení, které vyvolá zamyšlení, strne úsměv.

*