svět nabral podobu všech stran
po porfyru plave pinta pokání
jsi kámen
chtěl bys proletět vlastními brýlemi
zatím jen čteš
pod vodou

kdo se dnes díval košířem
nespatřil ani píď pohlazení
nespatřil nic než všechno kolem

skřípáš o sedlinu
zatímco radost krade slova
ťuká čistým svědomím o rozutíkaný déšť

neumíš
než dopadnout vždy na jiné místo
třebaže si přeješ drolit se
v někom
protisměrně roztočeném
v někom
bezpečně bezedném