Mráz se zachechtal. Ztvárnil se do podoby bílého teriéra na billboardu s nabídkou whisky Black and White a vyštěkl: Kampak, frajere, v lehké bundičce, polobotkách a bez rukavic.

Mám čepici, odsekl jsem. Zachechtal se znova: Vizážisto, to asi aby tu dvacítku, na kterou tady čekáš, hned na dálku nevarovala tvoje plešatost. To už máš takovou sklerózu, že zapomínáš kolik je ti let? A brejle nosíš jemom v létě, ty sluneční, takže sotva vidíš kolik je na teploměru pod nulou. 

Dyť už budou čtyři hodiny..., zabručel jsem a otočil se k billboardu zády. Měl pravdu, zima jak v Rusku, pět centimetrů nového sněhu.

Zvolna mně ztuhly palce u nohou, pak ruce a nakonec všechno. Čtvrt na pět a stmívá se. Netrpělivě se rozhlížím kolem a stále častěji můj zrak směřoval na protější stranu parku. Kdysi tam bývala pekárna, dnes je z ní útulný denní bar s romantickým názvem "Za pecí". I ta whisky je tam k mání a já zde čekám v tomto psím počasí na setkání, které mě má vrátit o nějakých dvacet let zpět.

Půl páté, setmělo se. Na druhé straně parku bliká světelný nápis. Bílý teriér lehce vycenil zuby a otřepal se. Začalo drobně sněžit.

Konečně kdesi cosi vydávalo jakýsi zvuk, odbíjela pátá a Ona se objevila.Teplé rudé rty se jemně dotkly mé ojíněné tváře a já se zachvěl. Na antracitových řasách jí uvázla krásná, velká sněhová vločka. Black and White, zašeptal jsem a moje zledovatělá ruka ukázala směrem k baru na protější straně.

Než jsem stačil vyslovit pozvání, keré nemělo být odmítnuto, její něžná ruka shrábla se zasněžené lavičky hrst sněhu a se smíchem mi jej hodila za krk. Není to zde romantické? vydechla, rozhlédla se kolem a posadila se na lavičku. Potlačil jsem vibrace, které se zmocnily mého těla a ztěžka usedl vedle ní.

Světelný nápis na protějším baru posměšně zablikal a bílý teriér vyplázl jazyk.

*