Ve zdech jsou spáry plné bolu
spáry, jež nikdo nestmelí
děti tu kdysi měly školu
a vždy pár lidí v neděli
za smutku i veselí
aby všichni věděli
přišlo – vánek nesmělý
pomodlit se do kostela
Proč ticho je, tma nesdělí
krev se drží vedle těla

 

 

 Kdysi tu vycházeli spolu
lidé. Teď louka ševelí
je plná jizev z četných dolů
Kdo zeptá se jí, nechce-li
probodnuta čepelí
spatřit květy jetelí?
Vězenkyně bez cely
hájí se, že nevěděla
jak si ji potok rozdělí
krev se drží vedle těla

 

 

 Dozorce hleděl na mrtvolu
Cizinec v hadrech, bez jmelí
v mrazivém pekle do mozolů
pošeptá, že je v prdeli
Chabý hlas má, neznělý
vichr stručně zavelí
k svátkům měsíc necelý
bílou clonou projde střela
zimou se doba tetelí
krev se drží vedle těla

 

 

 Pohasne smích umělý
ego rozkaz udělí
kousek nebe ještě zbělá
loňské sněhy již umdlely
ortel leží vedle těla