|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Z pletiva mříží... Dernière Danse
...
Červánky dokrvava,
prostor z pletiva mříží,
čas místo plynutí odtikává,
kamenná vrata nevedou k ráji.
Stojím tu rozechvělá,
vzdálena bolesti, klamu,
v myšlenkách vracím se k slunovratům,
dávný sen nahmatávám.
O touze potkat Člověka v člověku,
pro úsměv, chvění, bláznivé hraní,
v nekonečnu zmaru chaosu - lidskou oporu.
Vím, jsem jen nedůležitá.
Možná byl na dosah,
možná jsem pochybila,
všechen žár měla v prsou,
všechnu odvahu a krásu v duši,
všechnu tajemnost v svém bytí,
v sepnutých dlaních srdce darovala,
živý cit bez rozhraní.
Tu jakýsi Stín odkudsi míjel,
neznaje hluboký smysl,
bez vjemu kořenů věcí a ideálů,
důvěru průzračnou křišťálu
roztříštil na tisíce kousků a tisíc,
střepy rozletěly se v nedohlednu
přes strukturu času do země ledu,
zapomnění.
A srdce zmírá a dech se tají.
To vždy jen krátce na tomto světě lidé radosti okoušejí.
Ne!
Vrátím se a zkusím znovu,
smíchat slunce s oblohou hvězd,
duhu,
tančit na hrotu...
https://www.youtube.com/watch?v=K5KAc5CoCuk
Indila - Dernière Danse
Léta Páně 2014, dne 29.11. věnováno autorem
Helen
|
|
|
|
|
|
|
|
Bohužel, nemám možnost úprav, je mi odepřen přístup k mému textu.
Dávám tedy na vědomí, obsah přepracován, v této podobě není aktuální! Děkuji.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Milé dámy, Mirko a Dagmaro, jsem moc ráda, že jste zavítaly... děkuji!  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Na hrotu
nahotu
ochutnat
bez masky
závoje
dávat se
bez boje...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zkusit znovu vykročit, to je správné, i když na hrotu
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Štilere, to je fantastické! Jsi úžasný básník!
Pokud ti můj text byl inspirací, jsem šťastná. Děkuji |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
z pletiv a mříží jakýs žár
sálá když slyším o člověku
hroty sahají na rozum
vzít odvahu, dát milodar
stín až si vezme
vlastní tvar
hodin pár
zůstat na křišťálu stát...
...ve svém utajeném bytí
vždycky se v noci vznítím
na vlastní duši
musím stepovat
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji ti, milá Básněnko, za zastavení.
Ano, skoro každý, kdo má rád, tančí na hrotu... Jsem ráda, že netančím sama!! Děkuji. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tesso, nádherná slova jsi mi věnovala pod mým textem. Nesmírně moc děkuji.
A ano, souhlasím, jsem možná spíše vypravěč než básník, stále se básnířkou necítím být, proto možná ta přemíra slov, i já ji cítím. Nemohu však nic vynechat, výpověď je přesná a doslovná. Tenhle textík jsem psala před několika málo týdny, dnes ráno jsem se k němu po delší době vrátila a napadlo mě jej nabídnout ke čtení. Jsem tomu ráda. Již jen kvůli tvé reakci. Děkuji.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Důvod k návratu?
Láska.
Děkuji, milý Jiří. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
já bych se asi vyhnula přílišným zrobnělinám, ale je to tvoje báseň 
Vrátím se a zkusím znovu,
smíchat slunce s oblohou hvězd,
duhu,
tančit na hrotu...
tohle je pro mne stěžejní |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Poslední tanec je ten se Smrtí...
...tak životem vést se nech
a ne rozdrtit
tanči dál na hrotu jehly
byť srdcem bosým a zkřehlým
tanči dál jako andělé
v úsvitu nesmělém
pro další vdech
V přemíře slov, kterými mě tvá báseň zahrnula, jsem si to své přece našla...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zavřené dveře a fotka...
Důvod k návratu?
*
|
|
|
|
