Ráno se probudilo v ušáku
klepalo nehtem: má rád - nemá rád
podalo patku od vánočky nuzákům
se sny se dávno párat nepárá

Nemá si dávno na co hrát
procinkne o zub, hvízdne mezi krovy
a co že dávno skončil listopad
/nejbližší myšlenka jde Františkovi/

Mračí se dolů zdroje stínu
na studenou mlžnou domovinu
snad úsměv se vrátí z adventního shonu
pro kousek slunce z Lisabonu