Báseň je zpovědnice,
když odkládáš si do ní svoje stesky.
Na ramínkách slok v ní visí slovíčka
tvých konfekčních smutků,
jako zplstnatělé vesty.

Báseň je mučidlo,
když správná slova nenalézáš.
Pak nosíš jí už týden v hlavě,
napíná tvůj mozek na skřipec fantazie
- až k prasknutí...
a náhle jde vše hravě.

Báseň je jitrocel,
rozemnutý s láskou mezi prsty,
na rány v srdci přiložený.
Střelka kompasu, co v pravou chvíli
umí dát směr tvé další cesty.

Báseň je protest (do světa vykřičený)
Báseň je smutek (pod poklop uzamčený)
Terapie slovem
i poslední „sbohem“.