Básněnko, Jiří, díky oběma,

 

 veršovaný dialog se mi opět velmi líbí :-))

 

 Hezký den :-))

jsem ráda Marku, že optimismus zůstává, i když mám nějak dojem, že občas zakolísá i u tebe

 

a Jiří se opět v komentu zrcadlí...

Vymýcen ráj kyselými dešti
stržený stan, vymřeli koně v Tróji
kat chladí čelist rozpálených kleští
korouhví těch, co byli pod obojí
 
Rukavic hedváb vlivné kliky leští
pro jízdu na Velkém voze oji
Zklamané palmy kladou ratolesti
na mořský hrob k převrácené bóji
 
Tma nad světem, tou pronikne jen zrádce
a filozof, jak bloumá po zahrádce
se strachem nad zbytečnými nářky
 
o pravdě třešní kdesi na oprátce
v obratu cest co plést se měly hladce
A nový děj? Ptej se u kartářky!
 

 

 Ono přesně tak tyto výpovědi působit mají, Tesso - jsou to reflexe navýsost chmurné, které ovšem nic nemění na mém celkovém optimismu...

 

 Díky a měj se krásně :-))

 

 

Píšeš zvláštní básně, Marku. Nedá se popřít, že přesně reflektují společenské dění, a to způsobem ne trapně popisným, ale bohatými metaforami. Přesto z nich mívám divný pocit. Ne pro téma samotné, ale pro to, že mi z nich vtírá do mysli - jako nějaká podprahová reklama - čirá beznaděj, a to je emoce, kteroá mě vždycky spolehlivě rozhodí.

Nicméně jsem pravděpodobně jediná, na koho takto tvé texty působí, tož mě ber s rezervou...