Ten den jsem měla spát u kamaráda nebo spíš u kamarádky, ale nespala .. no to je jedno ..
   Poznala jsem ho na internetové stránce ( nebudu jmenovat,na jaké, přijde mi to takový divný) napsalo to ''mohli by jsme si spolu povídat?'' a jen odklikneš povídat. No, tak za zkoušku nic nedáš, když už někoho hledáš sedm měsíců a stále nikdo není pro tebe .. jak se řekne ''dobrej'' dala jsem teda povídat a on napsal .. koukla jsem se na fotky a myslím, že tam měl jen jednu fotku, takže nemohla jsem moc posoudit, ale můj první dojem ''divnej, ale psát si můžem'' prostě mi přišel jako ostatní, že to bude jen ''ahoj, jak se máš a nazdar'' byl to první dojem, takže mě z ničeho neobvinuj prosím. Začali jsme psát občas se nic nepsalo, ale vždy padlo nějaký to téma nebo otázky.
  Byli velké prázdniny. Já ležela doma, protože jsem měla zakázáno někam chodit, od doktora, ani na brigády jsem nemohla. Prostě nikam. On začal chodit na brigády nebo už chodil. No nevím, ale začali jsme si psát i smsky, pomalu a jistě jsem měnila názor z divného na fajn. No spíš rychlejš ..    On chodil na brigády a já ležela doma. Každý den jsme si psali čím dál tím víc a bylo to čím dál tím lepší. Potěšila mě smska ‚‘‘schovávám se kvůli tobě všude možně jen, abych ti odepsal, tak co to asi může znamenat?‘‘ v tu chvílí mě zahřálo na srdíčku.Nevěděla jsem, že někdo může mít  někoho tak rád jen přes psaní teda aspoň mi to nešlo do hlavy, jak je toho někdo schopnej ..
   Po několika dnech začal s tím, že mě musí vidět .. začali otázky ‚‘‘v kolik zítra končíš?‚‘‘ zrovna ten týden jsem měla praxi ve škole. Psali jsme si vždy do noci a mě se chtělo spát, protože každý den vstávám okolo páté ráno spíše před pátou. Takže jsem šla spát. Ráno jsem se vzbudila, vyrazila na praxi. Do oběda mi nenapsal ani jednu smsku. Praxi máme do dvou odpoledne. Padlo 13:27 a zabrzučel mi mobil ‚‘‘Jedu ti naproti. Budu tam za chvilku. Jen nevím, jak k tobě:/ ‘‘což bylo v tu nejlepší chvíli.. mohl mi to taky napsat dříve, že ano. Přečetla jsem si to a začala jsem být jak řečeno ‚‘‘na prášky‘‘ tluklo mi srdce o závod.
   Byl pátek 5.9.2014 hrozný pařák, okolo 30 stupňů. Zrovna jsme pleli atletické hřiště v areálu školy. Dokážete si mě představit ve 3o stupních (hrozný vedro) špinává od hlíny a vlasy zpocený a ještě k tomu se dozvědět, že už je u školy, ještě, když nemáte náladu na nikoho. Nejradši byste se šli někam zahrabat.Tak takhle přesně mi bylo.
   Končili jsme praxi a průběžně si psali kde, kdo je. Vyšla jsem ze školy. Šla jsem do parku, protože tam mel čekat. On vyšel v modré kostičkované košili, v kraťasech a v ruce růži, což já jsem na větvi z košile a růže plus ještě vysokej, tmavovlasej kluk. Takže můj první dojem se změnil hned, jak jsem ho uviděla. Takže ještě jednou.. stál tam tmavovlasej, vysokej, kluk s růží v ruce a  v košili.  No prostě wááuu :3 šla jsem k němu chvilku s otevřenou pusou, protože to byla bomba. Po chvilce mi došlo, že musím vypadat jako totální idiot. Otevřená pusa dokořán, vlasy jako rákosníček a zpocená, jak prase. Pusu jsem zavřela a se zbytkem jsem nemohla nic dělat. Přišli jsme k sobě, řekli jsme si ‚‘‘ahoj‘‘ a on hned nastavoval pusu . Já řekla, že ne (přece hned nebudu každému dávat pusu, když ho ani neznám ). Jenže přesně to se po chvilce změnilo. Šli jsme si sednout na lavičku. Na fb říkal, že když někoho nezná, tak moc nemluví, jako já, takže bysme se prej na sebe culila. No, tak sedli jsme si a byl to pravej opak, kecal pořád. Povídali jsme si a asi po 5 minutách povídaní mě vzal do náruče a vlepil výbornýho francouzáka. Akorát jediný slovo, co ze mě vylítlo ‚‘‘ ty vole‘‘ (jak to bylo skvělý) a on akorát ‚‘‘jaký ty vole? já ti říkám broučku a ty mě ty vole‘‘ promiň a usmála jsem se.
  Trochu jsme zapomněli na čas.. po chvilce povídání ‚‘‘ v kolik nám jede bus?‘‘ noo ve 14:35 a 45.. kolik je? ‚‘’14:23‘‘ no ták pojedem v těch 45 ‚‘‘ a stihnu trenink?‘‘ v kolik ti jede bus domu? (kdyby náhodou jeli jsme na kladno) ‚‘v 15:25 nebo 35 nevím :)) joo to bys měl stihnout. Na námku byjsme měli být ve dvacet:))    Zvedli jsme se a šli na bus. Zrovna nám dělali před školou novou silnici a chodník. Já se zastavila, že si vyndám průkazku na autobus. On stál na té rozkopané silnici a já ještě na tom chodníku. Byla jsem, víš asi o dvacet centimetrů než on a koukali jsme si přesně do očí (super). Vyndala jsem si průkazku a šli jsme. Zjistila jsem, že neumí chodit pomalu, jak má dlouhý nohy a taky, že jsem proti němu malinkej trpaslík, ale bylo to roztomilé. Byli jsme skoro na zastávce, ale nechtěla jsem tam jít, protože tam byla naše třída, tak jsme šli na tu druhou zastávku. Přišli jsme na zastávku, čekali asi pět minut a jel bus. Nastoupili jsme a zapomněla jsem říct ‚‘měsíční‘‘ řekla jsem jen ‚‘‘Kladno‘‘ řidič byl naštvanej :(( ještě že až po mě nastupoval Honza. Řekl ‚‘‘Kladno‘‘ protože platil penězi a nechodí na stejnou školu a ani tam kam já. Řidič se usmál a řekl ‚‘‘Vidíš. Ten tě zachránil‘‘‘ sedli jsme si.  Občas na mě v buse ležel, dávali jsme si pusiny a hlavně jsme si povídali .. pořád jen ‚‘‘ mluv, povídej taky něco. Furt mluvím jenom já ‚‘‘ hlavně že pán říkal, že bude zticha a celou cestu nezavřel tlamu:3 Vystoupili jsme na náměstí Svobody a čekali na autobus domu. Já nastoupila první a po chvilce to jelo jemu. V autobuse jsem si říkala ‚‘‘to zas bude doma otázek‘‘     Přijela jsem domu. Měla být doma celá rodina a byl tam jen brácha, ale ten byl zalezlej v pokoji a babička ta byla ve své ložnici. Růži jsem přepašovala s chodby do kuchyně, protože jsem se měla najíst. Šla jsem se babi zeptat, kde je máma.. Prej ‚‘‘v lese‘‘. Šla jsem do kuchyně ohřát si jídlo a vzala si vázu. Do ní dala tu růži a utíkala nahoru než se mi ohřeje to jídlo. Položila jí před zrcadlo na poličku hned před dveře a šla jíst. Přišla jsem dolů a začla papat po chvílce přišla mamina z lesa. Začala se vyptávat, jak sem se dneska měla a šla nahoru. Když jde nahoru někdy chodí do mého pokoje se kouknout jestli mám zavřené okno a jestli, tam nemám bordel.  Přišla dolů a nic neříkala (tak si asi tý růže nevšimla). Dojedla jsem, uklidila nádobí do myčky a zmizla nohoru. Sedla jsem si k počítači a zapla fb. Chvilku jsme si psali a pak musel na trénink, takže odešel a já neměla co dělat. Chvilku jsem koukala na televizi. Pak jsem šla dolů s tou růží, aby pořádně cucala vodu, prostě odříznout kousek spodku (stonku). V kuchyni byla máma. Začal výslech ‚‘‘ od koho si jí dostala?‘‘ ále.. to je jedno =) ‚‘‘no povídej‘‘ a úsměv od ucha k uchu.. takže jsem jí musela říct podrobnosti ..
Od Honzi‚‘‘ a vy jste se dneska viděli jo ??‘‘ ano viděli a i zamnou přijel ke škole.. ‚‘‘joo jo, ten je hodnej:3 no povídej dál‘‘ atd. Řekla jsem jí všechno, co chtěla.   Utekla jsem nahoru a bylo už dost pozdě. Takže jsem zas šla dolu, ale né do kuchyně, ale do koupelny, umýt se. Umyla jsem si hlavu, vyšla ze sprchy, vyfénovala, vysušila všechno, co se dalo a zas utíkala nahoru. Zapla jsem počítač a vlezla na fb. Přišel Honza a začali jsme si psát .. Prý jestli bych zítra nešla na Dny města Kladna. Já mu řekla, že mám jít s kamarádkou a ještě s několika lidma, ale nechtělo se mi tam, protože nemám ráda lidi. Ano je to divný, ale prostě nemám ráda takový akce a prostě lidi, moc lidí.. no to je jedno.
     Stejně jsem v tu sobotu na Dny města Kladna nešla, protože mi nebylo dobře, ale s honzou jsem šla ven, den potom. Což byla neděle 7.9. Měli jsme sraz na náměstí Svobody okolo druhé hodiny. Trochu jsem se bála, když jsem tam měla jet. Byla jsem nervozní. Přijela jsem na námko a on mě objal a dal mi pusu. ‚‘‘kam pujdem?? ‚‘‘ nevím, tak pojď na Sletiště.. a já: že se mi tam moc nechce.. a pořád jen‚‘‘ale pojď‘‘Tak jsem šli na Sletiště. Cestou jsme si povídali a dorazili jsme na Sletiště. Řekli jsme si, že se půjdeme projít do lesa, ale dostal hlad, tak jsme šli před sleťák mezi ty stánky. Koupil dva velký pendreky, jeden modrej a druhej červenej a ještě uviděl perníkový srdíčko ‚‘‘Pro moji lásku‘‘ takže ho prý musel vzít, když ho uviděl. Pořád jen říkal,‘‘nechceš něco‘‘ a já furt ‚‘‘ne nic nechci‘‘ a on ‚‘‘lásko? Neštvi mě‘. Dal mi pusu a šli jsme do lesa po in-line dráze. Sedli jsme na lavičku a povídali si. Společně jedli pendreky a trávili spolu krásný den. Akorát jsem se mu tam rozbrečela v náručí, protože se o něj bojím a nechci, abych o něj přišla. Pomalu jsme šli na náměstí a začalo pršet, on mě strkal pořád pod střechu. Jen aby na mě nepršelo. Jemu bylo jedno, že na něj prší hlavně, aby nepršelo na mě. Došli jsme na zastávku a zrovna nám jel autobus. Nastoupili jsme a jeli domu, akorát každý jinam.             
   Vystoupila jsem a přišla mi smska, jestli už jsem dorazila domu, že se o mě bojí, jestli se mi něco nestalo. Přišla jsem domů a začal, tak zvaný ‚‘‘výslech‘‘ co jsme dělali a jestli je hodnej a tak.. Udělala jsem si večeři a už mi psal, kdy přijdu na fb, že mu hrozně chybím. Napsala jsem mu na fb ‚‘‘To srdíčko jsem nesnědla‘‘ (protože venku mlel abych ho hned nesnědla, že jsem žroutík)  … prý mám jediné štěstí a přidal si mě na fb rovnou do vztahu.. On nemohl několik dní počkat. Hned si mě, tam musel dát, co přišel domů. Taky jsem mu chtěla změnit profilovku, protože mi poslal lepší, ale mlel, že je tam ospalej, takže jsem to měla zakázané jí tam dát. Když už jsme byli jakoby od pátku spolu, tak si mě tam musel dát. Bylo už trochu pozdě, než jsem myslela. Rozloučili jsme se a šli spát. Od pondělka jsem měla školu, mohla jsem vstávat o trochu později po páté hodině. Celé pondělí jsme si propsali smskama a já už neměla kredit. Přišla jsem domu a psali jsme si na fb. Ještě, že to peníze nežere. Jinak by jsem asi byla bezdomovec. Podle toho, co jsme si mezi sebou propsali zpráv.
    Domluvili jsme se, že půjdeme druhý den spolu ven, že za mnou přijede domů. Taky že přijel, na kole z domova. Máma ten den měla narozeniny bylo 9.9 přivezl jí bílou růži a mě rudou. Kolo si dal k nám na dvorek. Náš pes ho skoro sežral, protože ho neznal, když je to naše malé štěňátko, váží jen 32 kilo.
Uložili jsme kolo, rozdali růže a vypadli ven. Šli jsme do lesa na procházku, vyšli jsme na Dříni a šli směrem.  Dětské hřiště, tam jsme si sedli na lavičku a povídali si. Byli tam dvě holčičky " Podívej. Oni se furt líbaj"  a pořád na nás koukali. Z něho vylítlo "teď tě nemůžu osahávat před malými holčičkami:(" takže žádný osahávání po dobu, co oni tam byli. Odešli a vrhnul se na mě. Bylo to takový to vášnivý muchlování.
   Vedle dětského hřiště je hřiště na basket spojeny rovnou s fotbalovým hřištěm. Přišla černá (j)elita. Začali si kopat s míčem, a jak se řekne "machrovat", že se trefí do brány. Jaksi se jim to moc nedařilo. Nás to přestalo bavit a bolela ho prdel. Takže jsme šli jinam.  Na nádraží a obešli jsme celou naší černou část. Bylo moc hodin, šli jsme k nám pro kolo, aby mohl odjet domů. Došli jsme k nám, já držela psa, aby mi ho nesežral. Myslím Endy Honzu ne obráceně. To by snad ani nebylo možný. Rozloučili jsme se a odjel domů.    Bydlí ode mne asi 15 minut, takže to má kousek a napsal rychle. Oba jsme se navečeřeli a šli si psát na fb. Psali jsme si, domluvili jsme se, kdy půjdeme zas ven a šli spát. Druhý den po tom, co jsme se domluvili.
   Bylo 11.9 čtvrtek. Myslím, že přijel zase k nám. A šli jsme ven, probíhalo to úplně skoro stejně. Šli, jsme na hřiště. Chvilku, jsme, tam seděli na lavičce, pak jsme nějak obešli dubí a vyšli jsme u hřbitova. Před barákem máme cestu s panelů. Nejsou všechny stejně velký,ale měří asi okolo jednoho metrů a více, když jsme šli k nám domů pro kolo, že už pojede, tak řekl ‚‘‘ Na každým panelu si dáme pusu a když bude velkej panel, tak dvě pusy‘‘ tak jo.
    Nebyla to obyčejná pusa ta na tvář, ale byla to ta vrr.. :3 Asi u osmého panelu jsem řekla,že už nemůžu, jak mě bolí pusa a on jenom ‚‘‘ještě kousek‘‘ a líbali jsme se dál.. došli jsme k nám. Vzal si kolo. Chvilku jsme stáli před barákem a loučili se. ‚‘‘ Jedna pusa vedle kola, jedna pusa na kole, jedna pusa bez přilby, jedna s přilbou na hlavě‘‘ :D
    Odjel a píšu mu ‚‘‘mě bolí huba‘‘a on jenom ‚‘‘Proboha, co sis do ní strkala‘‘ Ano, máme krásný vztah. Ne sním je to jiný. Cítím k němu úplně něco jiného než k minulým a to jsem si myslela, že je miluju, jak vidím, tak asi nemilovala. S ním jsem úplně jiná a připadám si jako blázen. Nejedla jsem zeleninu a teď jím skoro všechno teda aspoň mi to nabývá. Oříšky jsem nejedla a taky nejím, říkala jsem mu, že mi z toho bude blbě a že to vyzvracím. Stejně mi to do tý huby narval a vyblila sem to, takže na oříškách se nic nemění. Ale smíchaniny typu: kebab. Ty jsem taky nejedla a s ním to jím pořád.      Takhle to napsat nejde, ale prostě s ním jsem šťastná, když jsem ho neměla byla jsem pořád bez nálady a prý na zabití, když se občas neusmívám od ucha k uchu, tak od něj slyším ‚‘‘nemrač se‘‘ a zvedne mi to náladu nebo ty oči, jak se na mě podívá. Prostě skvělý, jinak to nejde říct. Ano. Leze mi občas na nervy, ale je to skvělý a jsem za něj ráda.
   U mě je docela těžký někomu vyznat lásku, svěřit se, něco mu říct. Takže mě to chvilku bude trvat než bych mu sama od sebe řekla, že ho Miluju, když možná jsem mu to jednou, dvakrát za ty týdny řekla, ale nebylo to takový, jak jsem to myslela. Až mu to řeknu sama od sebe tak to bude teprve ‚‘‘BOMBA‘‘.
    Mám chvíle, kdy bych mu to řekla, ale najednou to nevyslovím. Chtěla jsem mu to říct, když jsme byli u něj. Leželi jsme na posteli a já mu usínala v objetí. Cítila jsem k němu, že ho hrozně Miluju. Taky jsem mu to chtěla říct, ale neřekla a za to se mu hrozně omlouvám, že to moc nejde. Nevím, jak to vezmeš k srdci, ale doufám, že v dobrém. Já vím, že vždy, když se zeptáš co se děje a já odpovím ‚‘‘Nic‘‘ tak tě to štve a říkáš, že ti nic neříkám, ale až ti budu chtít něco říct, tak ti to sama řeknu. Dej mi čas.
     Ano odpovídám ‚‘‘já tebe taky‘‘ a ještě jsem ti to neřekla sama od sebe a mrzí mě to .. a taky, že ti nic moc neřeknu, ale pokusím se s tím něco udělat. No.
   Nevím jak to napsat, ale je to těžký někomu říct, když máte v sobě blok. Mě stačila první pusa. Nemyslím u tebe, ale teď odskočím k minulým. Chtěl, jak se říká ‚‘‘francouzáka‘‘ a prostě nešlo to. Najednou ve mně něco cvaklo a nic. Teď si říkám, že to snad i bylo dobře.
Už jsem zas u tebe. Jak to napsat? S tebou je to jiný, cítím k tobě to, co myslím vážně.    Nejsi jako ostatní. I když jsem si to ze začátku myslela, když jsme si spolu začali psát. Ale není to tak, jak se zdálo
      Jednou mi vyprávěl pohádku, když jsme šli spolu z Oazy. Šli jsme do Oazy. Do Alzy, protože si objednal Fifu15. V téhle době pro chlapy ta největší BOMBA. Teda nedala bych 17OOkč za blbé cédéčko, ale co by oni neudělali, aby to měli a byli v rauši.   
Šli jsme z Oazy směrem na námko. Na Sítný mi začal vyprávět pohádku. ‚‘‘Byla jednou jedna krásná slečna, bydlela v dubí (tady jsem se začala usmívat a hřálo mě na srdíčku) a jmenovala se R... (Romča= holka, co s ním tancuje v tanečních) Kristýnka:3 :D Kouknul se na mě a‚‘‘já to R.. ‚‘‘ myslel ze srandy:) Teda aspoň doufám, ale říkal to, tak to snad myslel vážně. Ještě předtím jsme zašli do Mc-donaldu.
   Bylo docela teplo, ale na zmrzku to nebylo. Já jak jsem pořád nemocná, tak bych si jí nekoupila a jeho, co by nenapadlo ‚‘‘Koupíme si zmrzku!! Néé. Já budu nemocná‘‘ale on jí stejně musel koupit. Seděli jsme před mekáčem u těch stolečku. Jedli Mcflurry, povídali si. On mě pořád krmil, takže jsem toho stejnak snědla víc jak on. ‚‘‘Papej! Potřebuješ to‘‘Dojedli jsme. Před Mekáčem je parkoviště a před tím parkovištěm jsou z druhé strany obchody a byla tam švadlenka. Potřeboval rukavičky do tanečních, tak jsme tam zašli. Stáli jsme ve frontě a byli jsme druzí. Před námi byla ženská, tři prodavačky, co stáli za pultem. Jedna jí obsluhovala a druhá říká ‚‘‘Mladá paní chcete teda ty bavlnky?‘‘v tu chvíli jsem do Honzy drkla, protože je to občas moje žena a z něho akorát vylítlo ‚‘‘ano‘. Já se začala smát, protože mi to přišlo vtipný. Vždy, když jsem si na to vzpomněla, tak jsem se hihňala. Vyšli jsme z krámu a šli cestou na to námko. Došli jsme na náměstí a jeli domů.
     Ale ne, jako vždy, každý jinam, ale oba stejnou cestou a to k němu domů. Jeli jsme, tam z Kladna, přibližně dvacet minut. Vyšlápli kopec a šli k němu domu. Zastavili jsme se v kuchyni ‚‘‘Nemáš hlad?‘‘ Ne nemám ‚‘‘Nechceš něco?‘‘ Ne děkuju, nechci. Usmál se ‚‘‘Lásko, Nekecej!‘‘ Né, já vážně nic nechci… po chvilce ‚‘‘chceš šťávu?‘‘No tak jo:)  ‚‘‘a pak, že nic nechceš :D :)‘‘
    Nalili jsme si pití a šli nahoru do pokoje. Sedli jsme si na postel. On vyndal z tašky tu fifu, tak tam cvakal na x-boxu. Já jen koukala a seděla předním. On seděl za mnou a objímal mě a v ruce playstation a hrál. Radila jsem, kam to má kopnout, když dával penaltu. Vždy jsme dali gól :) občas jsme si u toho dali pusu. Někdy!
     Mě to po chvíli přestalo bavit, tak jsem si šla lehnout za něj a koukala jsem, jak hraje. Má velkou postel, takže super.
   Pořád hrál fifu, ale nechci říkat, že se mi nevěnoval, když to není pravda, protože by mi to zas vyčítal, že o něm píšu špatně, takže věnoval se mi a je to popravdě.    Sedla jsem si vedle něj na postel a byla jsem zvědavá jaký má bříško, tak jsem mu vyhrnula triko. Začala jsem docela civět, protože má ‚‘‘buchtičky‘‘ jak se říká.. On říká, že nemá a že ještě musí máknout, aby měl bříško takový, jaký chce, ale mně se to jeho líbí. Takový jaký ho má teď.  
    Vyhrnula jsem si svoje a jenom koukám na to moje a jeho. On ‚‘‘já mám buchtičky a ty máš jednu buchtu,‘‘ když začneš semnou makat, tak se ti to rozšestí:3‘‘
   Dohrál fifu. Ano dělám, jako kdyby to hrál hodinu, když to hrál okolo 15 minut už mi to, zazlívá, že to sem takhle píšu. Takže hrál deset, patnáct minut.
   Zapnul televizi a lehli, jsem si na tu obrovskou postel. Objímali se. Miluju to, dívání se do těch jeho očíček. Vždy, když se na něj kouknu, tak v nich vidím, jak moc mě má rád a uvědomím si, jak já ho hrozně miluju. Někdy si říkám, jak je to možný. Jestli to není sen, mít někoho kdo mě má, tak hodně rád. Takovou jaká jsem, i když jsem se od té doby, co jsme spolu dost změnila.
  Je hrozně hodnej, milej a pro mě dokonalej. Prý není pěkný teda aspoň si to myslí jenom on. Já vůbec. Mě se na něm nejvíc líbí ty jeho kukadla a usměv, vlasy jemňounký jak pírko. Myslím si o něm všechno v dobrém, žádné zlé slovo proti němu nemám.
   Právě jedu autem do divadla kalich a hrají v radiu písničku od Kryštofa – Zatančím ‚‘‘S tebou si zatančím, když už jsme spolu na kolotoči hlavou dolů‘‘ tak   jsem si vzpomněla, když jsem se na něj byla podívat v tanečních. Měli prodlouženou, takže na mě měl víc času než o normální hodiny. Připadala jsem si, sním jak v nebi. Proč? Protože mě o každou přestávku učil tancovat. Je to krásný stát po boku někomu koho máte hrozně moc rádi, takže proto.
    O jednu přestávku mě poslal pro pití, protože měl žížeň. Teda po přestávce. Tak jsem šla přes silnici k trongům (číňanům). Přebíhat silnici v deseti centimetrových podpatkách není moc extra. Dal mi celou peněženku ať to koupím za jeho peníze a proto, že všechno za mě platí on. Tak jsem to zaplatila za něj já, protože tohle moc nemusím, když mi někdo něco kupuje. Pak jsem tam šla znova, tak jsem mu tam rovnou něco dala.
    To mi připomíná, že, jsme dva dny předtím měli jít spolu ven. Oni měli ve škole fotbal proti ostatním školám nebo něco takového.
   Já šla k doktoru, takže jsem nešla do školy a rovnou jsem to vzala ke kadeřnici. Zkrátit o dva centimetry a sestříhat.
   Ráno mi napsal, že bude průběžně psát a že by měl být doma. tak okolo jedné, druhé hodiny teda aspoň já jsem si to myslela. Od půl deváté nenapsal, tak jsem si říkala ‚‘‘hraje, tak nebude odepisovat‘‘. Ve dvanáct hodin už mi to přišlo divný a začala jsem se o něj bát, že se mu něco stalo. Po dlouhé době mi napsala, že měl mobil u učitelky a kvůli tomu nemohl psát. Volala jsem mu a napsal, že nemůže zrovna mluvit.       Ve 14:23 napsal ‚‘‘Ve 14:45 ti ke mně jede autobus z autobusového nádraží‘‘jenže to taky chvilku trvá než se dostanu z Dubí do Kladna, když nic moc nejezdí. Koukla jsem na jízdní řád a tam 14:26, tak jsem se rychle běžela převlíknout a šup na zastávku. Jasně, že jsem to nestihla a ujelo mi to. Nejsem žádnej Boltík.  Doběhla jsem na zastávku a zrovna mi volá ‚‘‘ Za 15 minut jsem u tebe, jedeme do kina na Zličín‘‘ tak jsem si zanadávala, že celý den nenapsal a pak běhám sem a tam jen kvůli němu, takže jsem zas běžela domů, tam jsem se učesala a zušlechtila, abych aspoň nějak vypadala.
     Volala jsem mamče, aby to aspoň věděla, když nebyla doma. Zvedla to ‚‘‘Ahoj mami jedu na Zličín, za deset minut pro mě přijede Honza. Ona: Za chvilku jsem doma, tak mi to řekneš.‘‘Přišla domu, tak jsem jí to řekla znova. Vzala jsem si bílo černý legíny a rudý tílko, modrej svetřík.
    Přijela před barák Audina a máma ‚‘to jsou oni jo? No asi jo, tak já jdu. Pá‘‘ máma s bráchou za oknem a oba ‚‘‘Týý jo to je pěkný auto.‘‘
   Vyšla jsem z domu, otevřela vrátka. On mi dal pusu a otevřel mi dveře od auta. Takový gentleman. Nastoupili jsme a jeli na Zličín. Já, Honza, Honzy ségra a její přítel Honza. Dojeli jsme na Zličín, zaparkovali auto a šli koupit lístky do kina. Byli jsme, tam po třetí hodině a náš film, co jsme si vybrali, dávali až 17:45. Prošli jsme nákupní centrum. On dostal hlad, takže jsme šli do KFC. Půl hodiny jsme, tam stali předtím pultem  ‚‘‘ mám jít do MCdonaldu nebo KFC a nebo k číňanům. Stoupli jsme si teda před KFC a Další půl hodina strávená otázkama ‚‘‘Co si mám koupit? Co jíš?‘‘    Koupili jsme si Stripsy (kuřecí nugety), hranolky a pepsinu. Dojedli jsme. Já si došla na záchod a šli jsme projít další část Zličína. Koukli se do sportu na tašky a už se blížilo kino, tak jsme vyjeli po schodech nahoru a šli si zatím sednout před ten pult, jak se prodává popcorn, prostě to žrádlo:3
  Sedli jsme si na gaučík a povídali si. Za námi na té zdi, hrála televize. Reklama ‚‘‘To těhotenství ti sluší..‘‘ a Honza na mě 
‚‘‘Schovej ty dvojčata. Budeš nosit rolák! Vidět je můžu jen já.‘‘ Došli jsme si koupit bombóny, popcorn a colu. Dali lístky na ‚‘‘Labyrint‘‘ a šli se posadit. Vzala jsem si jeden pendrek z kelímku a ukousla kousíček ‚‘‘Nekousej to! Víš, že se tamto nekouše. Budu tě to muset naučit.. Ty si blbej ‘‘a usmála jsem se.
     Patnáct minut zas jeli reklamy a my se cpali popcornem a pili colu ‚‘‘ Já ten popcorn mám vždy po reklamách hned sežranej a s tebou zatím né. To je divný. ‚‘‘ Začal film. Občas jsme si dali pusu a pořád jsem byla v jeho náruči nebo jsme měli ruku v ruce. Skončil film, zvedli jsme se a odcházeli ze sálu. Colu jsme neměli vypitou, bonbóny nesnědený, a popcorn poloviční. Honzy ségra měla jet v půl jedenácté do práce a její přítel jí nechtěl nechat samotnou, tak jsme ještě zůstali na Zličíně a čekali, až pojede. Já s Honzou jsme si šli sednout ke sportisimu, jak je, tam ta fontána. Oni někam odešli.
    Sedli jsme si k fontáně, položili okolo sebe popcorn, bonbóny a colu. Povídali si, občas padla nějaká ta pusa. Jak jsem mu dávala tu pusu, tak jsem ho držela okolo krku (tak, že jsem dlaň měla ze zadu jeho hlavy, víte jak ne) no a sjížděla mi ruka dolů, dopředu a najednou mi spadla nad jeho rozkrok (omylem) a on ‚‘‘Jo takhle na veřejnosti?‘‘     Povídali jsme si dál a po chvilce se zakoukal do obchodu na kabinky a řekl ‚‘‘Támhle je volná kabinka, co ty na to?‘‘oba jsme se usmívali po celou tu dobu.
    Nad fontánou občas svítí světla a vidíte na zemi různé tvary. Ten den, tam lítal po zemi motýlek ‚‘‘Budeme chytat motýlky:3‘‘ a zrovna přiletěl na jednu paní ‚‘‘skoč na ní:3 :D‘‘
   Nějak jsme se bavili a .. on: jsem něžné pohlaví.
Já: no jo ty moje ženo.
On: už se mi to mění. :D
Já: z kolibříka na čiči :D
On: to sis posrala milouši. Prý kolibřík. Tscc ..
   Začali jsme jíst bonbóny a popcorn ‚‘‘Né, já už nechci.. Dělej, otevři tu hubu nebo ti to narvu do nosu‘‘Když jsme spolu, tak jsme jak továrna na kraviny, hrozně se spolu nasmějeme.
   Šli jsme se ještě projít a pak k autu. Nastoupili jsme a jeli jsme domů. Prvně ke mně, aby mě odvezli. Cestou, když jsme jeli, tak Honza ‚‘‘Endy už si na mě zvykl‘‘ a druhý Honza odpověděl ‚‘‘No to jsem viděl, když jsme jeli pro Týnu, jak tě skoro sežral‘‘ já se musela přidat..‘‘Já abych se dostala domů, tak mu něco musím dát do huby‘‘ a on ‚‘‘Třeba ruku viď‘‘
   Dojeli jsme ke mně před barák. Vystoupila jsem z auta, Honza semnou. Ten druhý si zatím otočil auto, aby vůbec mohl odjet, protože u nás je jednosměrná ulice. My jsme si zatím dali pusu. Otevřela jsem vrátka a oni odjeli domů. Došla jsem ke dveřím od domu. Otevřela, v ruce popcorn ‚‘‘Ahoj, už jsem doma, tady máš popcorn‘‘ Máma začala ‚‘‘Tak co jaký to bylo? Co jste dělali?‘‘ tak jsem povyprávěla historku s popcornem, který měl být původně pro bráchu.   ‚‘‘Seděli jsme u fontány a občas z ní stříkala voda okolo, tak nám trochu napršela do popcornu.
Já: Né prší nám do popcornu:/
Honza: Víš,že tam čůraj malý děti ?..
Já: Tak já to dám bráchovi.
  Máma ‚‘‘tak mu to jdi odnést‘‘. Šla jsem po schodech nahoru dát mu ten popcorn ‚‘‘Jakej je? No sýrovej.. ‚‘Ten já nechci‘‘ Tak já ho dám zas mámě.‘‘Né tak já si ho vezmu.‘‘
   Šla jsem zas dolů, sedla si na gauč a vyprávěla dál, co jsme dělali. Řekla jsem jim všechno, co jsem mohla a šla se převlíknout do pokojíčku. Mamina otevřela dole pod shodami dveře ‚‘‘Pojď si udělat něco k jídlu‘‘ Ježíš, néé.. já už nemůžu, co já všechno snědla to snad ani nebylo možný.
   Zapla jsem počítač. Rovnou jsem byla přihlášená na facebook a i na skype, i když na skype mě přemlouval asi dva týdny.. Nejmíň.
     Pořád jen ‚‘‘Založ si ho!‘‘ Jo potom, ale stejně nemám web kameru a ani mikrofon ‚‘‘Tak já ti to koupím‘‘ (to jsem zas nechtěla, aby mi zas něco kupoval), tak jsem řekla, že si to půjčím od bráchy a od táty. Od bráchu webku a od táty mikrofon. Přesně tohle mi trvalo asi dva týdny, protože volání moc nemám ráda. Prostě ukazování obličeje, když se občas tvářím jak dement.
   Půjčila jsem si tedy webku, mikrák a založila skype. Honza ‚‘‘Pojď na skype‘‘ Ne. Vypadám hrozně ‚‘‘To je jedno. Já tě miluju, tak jako tak‘‘ šla jsem teda na skype, protože mi stejně nic jiného nezbývalo.  Od té doby, co jsme si začali volat, tak si voláme, každý den. Až do teď.    Nejlepší, když si spolu začneme volat a on‘‘Zapni webku!‘‘ a já se leknu skoro sama sebe, jak občas vypadám a on mi řekne, jak mi to sluší, jakej jsem roztomilouš a jak o mě nechce přijít, že mě hrozně miluje.
   Nebo taky když mu hrozně chybím a na něm je to hrozně vidět. Obmotá se okolo peřiny, drží jí v náručí. Kousek peřiny pod hlavou. Udělá ten neodolatelnej kukuč a je to bomba. Sice to vypadá, že se v tom vyžívám, když je smutnej, ale v tu chvíli je to krásný a je hrozně roztomilej.
   Jednou, když jsme se nějak pohádali kvůli kamarádce nebo kamarádovi teď nevím, ale napsal mi ‚‘‘I když to, tak občas nevypadá.. Miluju tě a budu tě milovat v dobrém i zlém‘‘myslím, že to jsme se nebavili skoro půl dne.
   Dopoledne jsme se chytli a vždy, když jdu někam pryč od počítače, tak si sebou beru do kapsy mobil. Když jsme se chytli, tak jsem si řekla ‚‘‘Proč si ho brát, když mi stejně nikdo nenapíše‘‘ takže jsem ho nechala v pokoji na stole a šla dolů. Pomohla jsem mámě utřít prach, vyleštit stolek a uvařit oběd.
   Najedla jsem se, pak chvilku ještě seděla v obýváku na gauči a koukala na televizi. Občas zavrčela, jak jsem byla na něj naštvaná.         
   Šla jsem utřít nádobí z myčky. Utřela jsem nádobí a šla do pokoje. Sedla jsem si na židli vzala mobil do ruky. Kouknu a tam 5 smsek, 6 nepřijatých hovorů a pak ještě okolo 10 zpráv na facebooku a o skypu ani nemluvím. Na vše jsem mu odepsala. Všechno jsme si vyříkali a vše bylo v pořádku. No prostě žárlivky. Hlavně, že se máme hrozně moc rádi.
   Skvělý je, když píšu ty příběhy a mám během 4o minut napsaný dvě až tři stránky, ale jen, když mám náladu a on mi napíše ‚‘‘Lásko jsi vůbec člověk?‘‘ nebo ‚‘‘Jsi normální?‘‘ano jsem. Teda aspoň já si to myslím, ale nevím, co na to řeknete vy..     Na základní škole jsem měla ze slohu 4, tam mě to vůbec nebavilo a ani nešlo. Nevím proč. Třeba proto, že jsme měli určený téma a všechno mělo být podle nějakých osnov. Tady si můžu psát cokoliv, tam jsem nenapsala skoro ani 4 řádky za jednu hodinu. No prostě horor, ale teďka, jak píšu tohle, tak mě to docela i baví. Akorát vždy miluju… Honza ‚‘‘Kdy bude další díl?:3‘‘prosí a udělá ty své oči. Říkám ‚‘‘ty si horší, jak malý dítě‘‘ on ‚‘‘Ale nene, když ono je to tak krásný, jak to píšeš.‘‘
   Včera jsem to dala přečíst mámě. Teda přečíst. No, jak se to vezme. Přepisovala jsem to do Wordu, tiskla a ona mi to ukradla, když jsem to dávala do desek. Já se šla zatím umýt, protože jsme měli jít do tanečních. Podívat se na Honzu. Umyla jsem si hlavu a jdu do kuchyně si udělat něco k pití a vidím, jak mámin telefon bliká, tak jsem se koukla a tam zmeškaný hovor. Šla jsem jí to dát do ložnice, seděla tam na židli a četla si to. Došla jsem k ní a ona slzy v očích ‚‘‘je to krásný‘‘ děkuju, někdo ti volal, tak já zase jdu.
    Šla jsem zas dolů do koupelny. Vyfénovat si hlavu. Měla jsem hotovo, vyfénovala jsem si kebuli a namalovala obličej (řasenku a tužku). Občas. Teda spíše pořád, nechápu ty holky, jak si napatlají tuny vrstev make-upu a myslí si o sobě, jak jsou krásný. Dyť stačí jen trošku ne? Občas je to horší než, když se namalovali. No nic. S tím už člověk nic neudělá je to jejich věc.    Našla jsem si obličej a šla zas nahoru. Došla jsem do pokoje. Vlezla si  do skříně pro šaty. Ne do slova. Jen jsem si je od tam tud vzala a položila na postel. Přišla máma, slzy v očích a se slovy ‚‘‘je to nádherný‘‘ a odešla. Začali jsme si volat s Honzou na skypu, ale jen chvilku, protože mě nebylo dobře a on mi usínal, protože měl dopoledne fotbal, takže jsme si šli lehnout.
   Okolo čtvrté hodiny jsem se zvedla a šla se koukat s mámou na seriál ‚‘‘Neviditelní‘‘ a okolo páté jsem se šla převlíknout.  Silonky, šaty, náramky a drdol učesala. Za 15 minut hotovo.
   Jeli jsme ve třicet. Máma jela semnou, že se chtěla podívat. Akorát jsme tam byli brzo v 17:4o a sraz jsem měla v 5o s Honzou. Chvilku jsme tam na něj čekali. Máma si zatím ještě zavolala ‚‘‘Zima tady není‘‘ já se tam klepala, jak ratlík a akorát jsem řekla ‚‘‘Ty máš aspoň kalhoty‘‘ zrovna jsem to dořekla a Honza přišel, z druhé strany než jsme ho čekali, ale byla to bomba..
     Oblek, kabát, úsměv a dokonalý kluk.  Jako v těch amerických filmech, jak tam nosí ty kabáty a vypadají božsky, tak přesně tak vypadal on.
   Šli jsme všichni dohromady dovnitř, tam jak se platí vstup, tak Honza na mojí mamku ‚‘‘Nechte to být. Já to zaplatím‘‘ Máma‘‘No ne!‘‘ Ano slušně vychovaný člověk.Šli jsme do sálu.
     Před přestávkou byl vždy jeden tanec pro doprovod. Bylo jedno, koho vyzve k tanci, třeba přítelkyni, rodiče, cokoliv.. takže vždy před přestávkou jsme šli spolu tancovat a nabídl mi rámě a šlo se. Zrovna mi to nějak nešlo, než obvykle. Ne, že by mi to nějak šlo, ale teď to bylo hrozný, protože mě to předem neukázal a ani neučil. Hlavně, že mlel, že to dělám blbě, když to bylo nové..
   O přestávku jsme si sedli k mé mamce a povídali si. Máma tam měla kamarádku a to byla máma té holky, co s ní honza tancoval, takže jsme tam byli společně. Honza začal mluvit, jak zas půjdeme běhat a co všechno budeme dělat. Měla jsem příští den jet k němu.     Když jsem byla posledně u něj, tak mě vytáhl ven běhat. Začali jsme rovnou do kopce. To už jsem na něj začala nadávat. Začít po roce běhat s bláznem, co má dlouhý nohy až do nebe a je praštěnej, jak malý dítě. Je prostě o zdraví. Po roce to prostě nejde, ještě, když máte zdravotní problémy a neběhali jste, tak dlouho. Jasně, že měl pan dokonalý řeči. Taky pak už jsem i uronila slzu, že to nejde a že už nemůžu. Pak už jsme jen běželi po rovině, nebo z kopce a to už jsme běželi k němu domů. Přiběhli jsme domů, převlíkli se. Chvilku leželi a šli si do kuchyně udělat jídlo. Dělal večeři on. Nechtěl mě k tomu pustit. Udělal tousty. Snědli jsme si je v obýváku. Chvilku, tam leželi na gauči. Pak přijel pro mě táta.
   Po tanečních jsme šli ven, čekat až vyjde máma a spol. Táta už, tam byl. Měl pro nás přijet, až to skončí, asi tam byl dřív, jinak jezdí vždy pozdě. Máma přišla. Já se rozloučila s Honzou a řekla tátovi ‚‘‘Hodíš mě zítra do Brandýska?‘‘ a on‘‘Na fotbal?‘‘ Honza zrovna odcházel a řekl ‚‘‘Nene zítra ho nemám‘‘ a odešel. Já: Ne ten měl dneska dopoledne  a on‚‘‘Tak kam?‘‘ No k němu, ale fotbal nemá‘‘
     S tím fotbalem. Vždy, když má fotbal v Brandýsku, tak se na něj chodím dívat a jsem u něj až do večera. Má fotbal vždy v neděli, ale teď mu ho přesunuli na sobotu a jel do Velvar, myslím.
     Sebrali jsme všechny z tanečních a jeli domů. Ta mámina kamarádka s dcerou, co tancuje s Honzou. Jmenuje se Romča a bydlí kousek od našeho domu v Dubí. Odvezli jsme je a jeli domů, tam jsem se umyla, převlíkla do pyžama a šla se najíst. Najedla se a šla nahoru do pokoje, lehla si na postel a byla na mobilu. Psala si s Honzou. Přes mobil. S kým jiným. Rozloučili se, protože se nám oboum chtělo spát.      Ráno jsem vstala až ve čtvrt na deset. V deset jsem měla být už u něj. Napsala jsem mu, že přijedu po desáté hodině, že jsem teprve teď vstala a on ‚‘‘ Já jsem si říkal, že je to nějaký divný, že si ještě nebyla na fb‘‘ protože vždy, když vstanu, kouknu se na mobil, jestli mi někdo nenapsal. Kamkoliv.
     Šla jsem se nasnídat, učesat a připravit věci do batohu, protože řekl, že zas spolu půjdeme běhat, až k němu přijedu. Trošku jsem si uklidila a jelo se. Přijela jsem před jeho barák. Jak jsme pomalu stavěli, tak přes silnici. ´Hned před autem přeběhla černá kočka. Táta ‚‘‘ Blbá kočka, taky jsme jí mohli přejet‘‘ Já: Ta kočka je jejich.
Honza vylezl z baráku ‚‘‘Málem jsme vám přejeli kočku‘‘a on na ní ‚‘‘Čiči ! Ty jsi blbá.‘‘
    Vešli jsme dovnitř ‚‘‘Buď potichu, Monika ještě spí‘‘dobře.. Šli jsme po dřevěných schodech k němu do pokoje. Lehli jsme si na postel, zapli televizi a koukali na ‚‘‘Jmenuji se Earl‘‘a mazlili se. Koukl se na mobil ‚‘‘Ježíš, to už je tolik hodin?‘‘ Slezli jsme z pokoje dolů do kuchyně, že si půjdeme udělat jídlo. Bylo na stole prostřeno, protože jeho táty přítelkyně (Monika) a jeho ségry přítel (Honza) čekali, až přijde táta z práce, že půjdou společně obědvat. S mím Honzou jsme si nandali jídlo. Šťouchaný brambory, fazolky a maso.  Najedli jsme se a šli zas nahoru. Převlíkli a šli si zaběhat po Brandýsku.
    Večer, když jsme přiběhli domů. Šli jsme si udělat večeři ‚‘‘chceš tousty nebo míchaný vajíčka? Míchaný vajíčka. No, dobře udělám ti vajíčka, takový, jaký jsem se naučil v Egyptě. DobřeJ‘‘ Šunka, vajíčka a sýr. Myslím i cibule, ale nevím to jistě. Nandali jsme si je na talíř a šli jíst. Zrovna přijel jeho táta s mámou z makra.    Jezdí o víkend do makra na velký nákupy a také do Billy, protože mají v Brandýsku malý krámek. Teď jak v Bille mají za nálepky toho plyšáka, tak mi vždy Honza přiveze ty samolepky. Proto už mám všechny ty plyšáky :3      Jeho táta: Jak to, že si mi nenechal?
Honza ‚‘‘tak já ti ještě udělám‘‘ Ne to je dobrý prosím tě a usmál se. Udělali si něco k jídlu a sedli ke stolu. Já dojedla dřív než on a šla jsem dát talíř do myčky, ale bylo, tam čistý nádobí a on ještě u toho stolu, jak jsem se zvedala ‚‘‘Nech to, já to uklidím‘‘ odložila jsem talíř s příbory na linku a řekla ‚‘‘Tak já ti s tím aspoň pomůžu‘‘
    On ještě jedl a já na něj čekala, než to dojí, protože kdybych s tím nádobím začala bez něj, tak by zas remcal, ať to nechám, že to uklidí sám. Já si zatím udělala pití a opřela se o linku a čekala.     Dojedl a šlo se uklízet nádobí. Podal mi příbory ‚‘‘tohle už víš, kam patří‘‘. On uklízel zbytek, pak jsem mu šla pomoct, když už  jsem měla uklizené příbory. Douklidili jsme nádobí a šli nahoru. Sebrala jsem si věci, uklidila do batohu a zas šli dolů, že už pojedu domů. Šli jsme do chodby, zastavili jsme se u zrcadla, udělali fotku. Převlíkla jsem si bundu, vzala boty a šli jsme před barák, čekat na tátu než pro mě přijede. Honzovi byla zima, takže jsme se museli hýbat ‚‘‘Pojď tancovat‘‘dobře a co? ‚‘‘Nevím‘‘ No, tak čtvercovou rumbu si pamatuješ? ‚‘‘no asi jo‘‘Začali jsme. Zatancovali jsme to, co mě naučil, pak pokračovala otočka ‚‘‘Proč se otáčíš doleva?‘‘ježíš, promiň..
    Zrovna pro mě přijel táta a jeli jsme domů. Povyprávěla jsem doma, co jsme všechno dělali a šla do pokojíčku na skype a převlíknout se. Volali jsme si s Honzou ‚‘‘napiš si na fb za jméno Böhmová!‘‘Ne. Až mi dáš prstýnek, tak ano ‚‘‘Dobře, tak zítra půjdeme do Lidlu. Mají tam slevy na cibulový kroužky :3‘‘ No jo takovej romantik.  
     Chvilku jsme si ještě volali, ale mě se chtělo spát, tak jsem si šla lehnout a byla na mobilu. Na messengeru. Jemu začalo být smutno, že jsem odešla. Psal mi, že se o mě bojí, že mě ztratí a já ať se nebojí, že nemá proč a…
On : Ale, když se přestanu bát, tak tě ztratím  L
Já: Čičino. Já se tě držím jako klíště :*
On: Ale víš, že když se klíště napije, tak odpadne L
Já: Ale já piju málo a to ty víš J
    To mi připomíná to. Ještě než jsem odešla si lehnout, tak mi na rozloučenou posílal pusinky a já zrovna zývla, jak se mi chtělo spát ‚‘‘Posílám ti pusinky abych se s tebou rozloučil a ty je jen tak odfoukneš  L tak znova:3 ‚‘‘     Psali jsme si a já hned usla, ani jsem se s ním nestihla rozloučit. Příští den jsem měla dlouho školu nebo on nemohl, že měl trénink. Teďka zrovna nevím, ale dva dny předtím říkal, že by mi mohl přijet naproti ke škole. Vyšla jsem ze školy. Měli jsme praxi. Šla jsem sama na zastávku a u vrat nikdo nebyl, tak jsem si říkala
   ‚‘‘Tak nepřijede no, nebo bude na zastávce, anebo přijede později‘‘ šla jsem tedy na zastávku. Přišla jsem na zastávku a on nikde. Byl tam jen kluk ze třídy, tak jsem si sedla k němu, že popovídáme. O chvilku později přišli další kluci ze třídy, ale ty si stoupli o kus dál. On mi zatím zavolal ‚‘‘ půjdeš mi naproti k Poliklinice. Ten bus jede o deset minut pozdě‘‘ jsem si říkala, že přijede. Zvedla jsem se a ten kluk ‚‘‘Počkej tady ne. Ne. Nemůžu, jdu k poliklinice.‘‘ Přešla jsem tu klučičí skupinu a zas ‚‘‘Buď tady! Kam jdeš?‘‘  Přešla jsem přes silnici a šla k poliklinice. Ještě předtím jsem vyměnila s jedním klukem náramek za gumičku.
     Šla jsem k Poliklinice. Po výlohách koukala. Jestli vypadám nějak k světu a upravovala se, abych vypadala dobře, ale pořád šla Honzovi naproti. Srazili se dva domy před zastávkou ,,Poliklinika‘‘. Když šel, usmíval se. Objal mě a začal se omlouvat‘‘Promiň, promiň, promiň, …‘‘
    Otočili jsme se a šli zas k Poliklinice. Sedli jsme na lavičku. On si sedl a já mu seděla na klíně. Prý abych ještě víc nenastydla. Držel mě za bok přes záda, aby mi bylo teplo a taky abych mu nespadla. Objal mě, vzal do náruče a dal vášnivou pusu. Jel autobus, ale Slaňák. Byl v dálce. Pak jel autobus A55 a mi měli jet B55. On se pořád ohlížel, jako, že je to ten autobus. Kterým bysme měli jet na Kladno. Já mu říkala, že to není ten autobus, ale on se musel ujišťovat.     Také mi pořád cpal vlasy před obličej. Což já nesnáším a dělají mi to každý den ve škole.
    Já kdybych neměla dlouhé, těžké, vlnité vlasy, tak by to i možná nedělal, i když to dělá jen kvůli tomu, aby mě naštval. Vzala jsem si čelenku, aby mi to nepadalo do obličeje. On mi je tam ještě cpe.
    Jel autobus. Nastoupili jsme, sedli jsme si tři sedadla od řidiče. Pořád do mě rejpal a už byla v náladě ze školy. Pak jsme si povídali ‚‘‘Co jsem dělala? Co ve škole? A tak …‘‘ řekla jsem mu, že jsem s jedním klukem gumičku za náramek. On začal být naštvaný a zároveň žárlil. Od té doby, co jsem mu to řekla, tak ho nechtěl pustit. Pořád jsem ho měla na ruce a také jsem mu pořád říkala, ať mě nechá být, protože začal být protivný a nechtěla jsem se s ním hádat. Ještě kvůli kravině. Řekla jsem mu, že mu ho mám vrátit zítra.
     Byli jsme na náměstí Svobody, tam jsme měli vystoupit. Projít hlavní třídu a jít na zastávku. On ho pořád držel a říkal ‚‘‘Kde chceš vystoupit?‘‘ a já ‚‘‘Až ten náramek pustíš, tak ti to řeknu.‘‘    
     Dveře od autobusu se zavřeli a jeli jsme k autobusovému nádraží. Od náměstí se semnou nebavil. U kostela mi volala máma ‚‘‘V kolik hodin přijedeš domu?‘‘a taky, že udělala pizzu. Já zrovna nebyla domluvená, že půjdu s Honzou ven, takže myslela, že přijedu domu dřív. Dotelefonovala jsem s ní a zrovna jsme vystupovali na autobusáku. On se semnou bavil jako by nic. Řekla jsem mu, jestli chce jet k nám nebo být na Kladně a v kolik má být doma a ještě jestli nemá mít něco do školy. On odpověděl ‚‘‘ Mě je to jedno. Je to na tobě.‘‘ Skvělá spojitost, kterou nemám ráda.      Nechci, aby celý náš vztah, byl jen na mě. Chci prostě dobrodrůžo. Nechci nic perfektního. Do teď jsem neměla perfektní život. Říká se, že když je něco dobré přijdou časy, kdy to dobré nebude a pak se dobré časy vrátí nebo nějak tak. Prostě nechci, aby náš vztah byl jen podle mě. Chci, aby taky něco byli podle něho a byl šťastný.
      Šli jsme k divadlu na zastávku. Jela nám čtyřka. Ta jede okolo Baumaxu. Trochu pomaleji než čtrnáctka, ale ta by nám jela až za dvacet minut, takže jsme nastoupili do čtyřky a jeli domu. Došli jsme k nám. Mamka ‚‘‘Ale víš, že jste nemuseli jezdit? Pozdě‘‘ Dala nám talíř pizzi ‚‘‘A papejte!‘‘‘ Zbyla, tam jedna. Kouknu na Honzu ‚‘‘No ta je tvoje. Víš, že to potřebuješ?‘‘ a ty snad ne.. Takže jsem jí dojedla. Uklidili jsme nádobí do myčky. Zeptali se, jestli máma nepotřebuje s něčím pomoct a odešli po schodech do pokojíčku.
     Zapla jsem počítač a koukali jsme na televizi. Lehli jsme si na postel a mazlili se.
    Myslím, že zrovna ten den jsme nikam nešli. Se projít a tak.. protože poslední dobou už je venku zima, takže se nám nikam nechtělo. Taky komu jo, že ano.
    Leželi jsme v posteli, koukali na filmy a pili čajík. Odjel domů dříve než obvykle, protože se musel učit na češtinu. Kvůli tomu, že druhý den měli psát. Přijel domů a volali jsme si na Skypu. Začal mi tam předčítat okolo deseti stránek. Z čeho by asi tak měli psát. Já jsem si zatím psala další části tohoto příběhu.
    Druhý den ráno mi napsal, že se učil zbytečně, že nepsali. Psali až další den, takže zas tak zbytečné to nebylo, ale zas mohli jsme spolu být déle. Odpoledne jsme spolu šli ven, Sraz jsme měli jako vždy na náměstí Svobody. Sedli jsme si na lavičku do parku.     Vrátím se o tři dny zpátky, kdy jsem hrála u bráchy na počítači Sims3. Narodilo se nám dítě. Holčička. Honzy jsem se ptala, jaký jí mám dát jméno, ale zrovna neodepisoval. Pojmenovala jsem jí ‚‘‘Natálka‘‘. Po půl hodině hraní jsem čekala další dítě. To se nám narodil chlapeček.
Zase jsem mu napsala ‚‘‘ jak by se mělo jmenovat?‘‘ Ale stejně nevěděl, takže jsme se domlouvali jaký mu dát jméno. Domluvili jsme se, že se bude jmenovat ‚‘‘Maxmilián‘‘ Až se nám narodí děti, tak se budou jmenovat ‚‘‘Natálka a Maxmilián‘‘ i když to je za dlouho, ale jména už máme. Docela brzo. Také jsme se domluvili a bylo to ze srandy, že bude rodit on. Kdyby to tak šlo. Bohužel to nejde.
      Takže seděli jsme na lavičce. Bavili jsme se, jakej budeme mít baráček, že on ho navrhne a já navrhnu zahradu. On, že nákres domu stojí okolo padesáti tisíc a začal mluvit o věcech, co se učí ve škole, takže zábava. Ne, že by mě to nezajímalo, ale stejně nemám šajnu, o co šlo. Skončili jsme u toho, že by naše děti přiběhli za sexy, hodným tatínkem. Což by byl Honza ‚‘‘Tati, tati ona nás bije L Mě taky L‘‘:D a já bych byla ta zlá maminka, co je z nich pořád na nervy. Zase za vše můžu já. Už slyším to jeho ‚‘‘Jak zase?‘‘
     Stáli jsme na zastávce a čekali, až nám pojede autobus. Koukala jsem na Honzu a říkám ‚‘‘Vidíš ten měsíc?‘‘On: Ty romantičko..
 a otočila jsem se na jednoho kluka a Honza se zatím koukal na ten měsíc a pak se kouknul na mě. Říkám ‚‘‘Uhni nevidím‘‘ On : Co na ten měsíc? ‚‘‘Ne, na toho kluka‘‘ ( Bylo to jen tak, ze srandy, aby žárlil)  Prý ‚‘‘Ty si blbá :D‘‘      To mi taky takhle udělal, když jsme spolu jeli do Oazy, protože jsme nechtěli být v té zimě a tam je teploučko. Prošli jsme to pomalinku okolo Gatu, Rossmannu, záchodů a zastavili jsme se u Sportisima. Hráli tam nějakou písničku. Nevím už jakou, ale hrála tam nějaká. Chytil mě okolo pasu. Já mu dala ruku okolo krku a přiblížili jsme se k sobě. Dali jsme si vášnivou pusu. V tu chvíli jsem měla milion pocitů, jak kdyby spadla bomba. Došlo mi, jak hrozně moc ho miluju a jak hrozně moc on mě. Rozvášnili jsme se, koukli si do očí, usmáli se a šli dál. Okolo A3 sportu a do Billy, protože jsme měli hlad a nechtěli jsme nic, u Číňanů teda aspoň já ne. Koupili jsme si dvoje brambůrky, housky a nějaký sýr, co si Honza vzal. Dala jsem něco do batohu a něco jsme si vzali do ruky. Šli jsme tam, jak je ta restaurace a Číňani. No prostě to občerstvení a prostor na stoly se židlemi. Sedli jsme si a dělali blbyny. Asi o tři stoly dál seděli, takové staré ženy (babičky) a jedna na vozíčku.
     Teď to neberte nějak ve zlém! Honza: Tamhle ta babička, na tom vozíčku mě hrozně rajcuje.
     Jsem se otočila koukla na ní a řekla jsem si ‚‘‘No tak si to užij‘‘otočila jsem se zas na něj a usmála jsem se. Po chvilce z druhé strany vyjel děda také na vozíčku ‚‘‘Vidíš a tamhle ten děda, rajcuje mě‘‘ Zasmáli jsme se. Kdyby náhodou nad tím někdo přemýšlel, tak to bylo myšlené ze srandy, takže to neberte vážně. Prosím ..
     Už se blížím k tomu, co on mi udělal. Šli jsme na zastávku. Bylo tam pár lidí a jedna holka. Stáli jsme tam a čekali. Příblížili jsme se k sobě, že si dáme pusu a on najednou řekl ‚‘‘lásko uhni trochu, nevidím na tu holku‘‘:D Proto jsem mu to oplatila s tím klukem na náměstí Svobody. Všechno je to jen kvůli tomu, aby ten druhý žárlil. Kvůli ničemu jinému to není. Jinak se máme hrozně moc rádi, jen se trochu škádlíme. Poslední dobou se mě všichni ptají ‚‘‘co Honza? Co na něm vidíš?‘‘ Co Honza? Tak to víte, že jsem s ním šťastná, ale nevíte, co na něm vidím. Takže..   
  Co na něm vidím? Vlastně ani nejde o to, co vidím, ale spíše o to co k němu cítím. Dyť ono je to snad jedno, co vidím.      Nebudu říkat, že mi na vzhledu nezáleží, když to tak není, jak občas říkají ostatní lidé. Kdyby jim na vzhledu nezáleželo, tak by nikdo nechtěl vysokého, tmavovlasého sportovce s vypracovaným břichem, ale protože jim na vzhledu zaleží, tak právě oni na něco takového čekají a odmítají ty podprůměrný až průměrný kluky. U kluků je to tak, že oni chtějí nejlíp tu prsatou, hubenou holku. Hlavně aby jí měli za co chytit. Takže každému na vzhledu záleží a neříkejte, že to tak není.
     Takže ano. Záleží mi na vzhledu, ale ne nějak extra. Někdo nevěří na lásku na první pohled, ani já jsem nevěřila. Dokud jsem nepotkala jeho. Vysokého hubeňoura s buchtičkami na bříšku. S tmavými, jemnými vlásky jako pírko. S očíčkama jako vietnamčík, když se usměje, ale když je smutný, tak má úžasný kukadla.
    Co k němu cítím? Všechno, co je možný, i když občas si říkám, jestli to je možný milovat, takovýho blázna.
     Když ho vidím, tak se mi rozzáří oči. Vytvoří úsměv od ucha k uchu. Rozbuší srdce. Když na mě sáhne, tak mi občas zamrazí na zádech. Takže jak to říct? Nebo spíše napsat. On sám ví, co k němu cítím a jak moc ho miluji. Teda aspoň doufám, i když si to oba vidíme navzájem na očích, když se na sebe koukáme.
    Nikdy jsem nevěřila, že bych někoho takového našla a brala za dokonalého. Teď nevím, jak to vyznělo, ale on pořád říká, že je ošklivý, ale já si to nemyslím a nikdy nebudu, i když mu říkám, že je držka ale to je jen tak a né v jeho smyslu, že je ošklivej.    
     Čtvrtek 27. listopadu. Tento týden jsem měla praxi. Dělali jsme adventní věnce. Nechtěl se mi zdobit, ani jsme zrovna neměli mistrovou, tak jsem si ho vzala domů neozdobený.
     Mistrová, každý čtvrtek chodí do školy na Kladno. Já nevěděla kam, ani mě to moc nezajímalo, ale ještě ten den jsem zjistila, že chodí na stejnou školu jako Honza.
     Po praxi jsem jela na Kladno. V 15:05 jsem vystoupila na náměstí. Neměla jsem co dělat a že bych seděla v pěti stupních na lavičce před Honzy školou, když končil až v 15:45. To se mi vážně nechtělo. Šla jsem tedy nad Billu k vietnamcům. Podívat se jestli, tam něco nemají, co bych mohla dát někomu k Vánocům. Jenže to mi nezabralo moc času. Vyšla jsem od tamtud ve dvacet. Šla jsem pomalinku okolo gymplu, přes přechod a ke škole. Čekala jsem na lavičce u Účka a najednou vyšla ze školy naše mistrová.
Ne, že by vyšla, ale rovnou vyběhla. Akorát jsem zahlídla typicky červený kalhoty, zelenou mikinu a krátký háro, jak utíká k autu.
     Bylo půl čtvrté a já neměla co dělat. Seděla jsem na lavičce a projížděla fotky v mobilu, zkoukla facebook a čekala. Konečně bylo 15:45, ale stejně jsem čekala do padesáti, než se vyhrabal ze školy. Měla jsem zmrzlý ruce a ještě k tomu pořád foukal studený vítr, takže skvělý..
     Zavolala jsem mámě, jestli něco nechce, když už jsem na tom Kladně. Řekla ‘‘pěnu na holení a taky že tam nemusíme chodit, jestli nechceme‘‘. Honza vyšel ze školy a šli jsme pomalu ke gymplu. Čekali jsme na přechodě a říkám Honzovi
‚‘‘Musíme jít ještě do Rosmannu‘‘ a on: Proč? Co tam chceš?:)
Já: Máma chce pěnu na holení On: Spíš táta ne, nebo mi něco tajíš?
Já: Ty jsi blbej. Ne, j pěna na holení i pro ženy. Chápeš? Na nohy a tak..
   Přešli jsme přes přechod a šli okolo gymplu, Říkám ‚‘‘pojď tady‘‘ a šli, jsem za zastávkou. On prohlásil ‚‘‘No joo, ty nemáš ráda ty lidi ‚‘‘ a smál se mi.
    Šli jsme za Billou pak těmi ulicemi směrem k Rosmannu. U tety ‚‘‘ Nechceš fornet?‘‘. U Turbo pizzy ‚‘‘Nechceš pizzu?‘‘. Na všechno jsem odpověděla, že nechci ‚‘‘Lásko, nemáš hlad? Vážně nic nechceš?‘‘ zase.. Ne, opravdu nic nechci J
    Došli jsme do Rosmannu a půl hodky jsme hledali.
Honza: Lásko? Vážně to byla pěna na holení pro ženy?
Já: Ano. Neremcej, když stejně nevíš, o co jde.
    Našli jsme to! Přání splněno JVyšli jsme z krámu a už to zase začlo ‚‘‘Lásko nemáš hlad? Nechceš něco?‘‘ zase jako vždy jsem odpověděla, že nic nechci. Došli jsme na náměstí a jeli domů.
   Dny plynuli a bylo tady
7. Prosince. Naše tříměsíční výročí. Tento den jsme trávili u nás doma. On přijel okolo deváté, desáté ráno. Udělali jsme fotku.
  Šli jsme se najíst a odpoledne ven s Endym a Benem.
     Po obědě jsme ještě chvilku leželi, koukali na filmy a mazlili se. Oblékli jsme se a vyrazili do lesa. Prošli jsme okolo hřbitova. Cestou k nádrži, ale nedošli jsme až tam. Vrátili jsme se v půlce. Honza ‚‘‘Mě chce čůrat‘‘ říkám ‚‘‘Tak jdi ( oba psi šli za ním) Bene, pojď sem nebo ti pošchčije hlavu‘‘.. Tak to asi nepůjde :D 
     Tak jsem je tam držela, aby za ním nešli a on si zatím odskočil za strom. Došli jsme domů. Umyla jsem psovi nohy, abych pak nemusela doma vytírat. Udělala jsem ovocnej čajík a šli jsme nahoru do pokoje. Lehli jsme si na postel a pustili televizi.
   Jak páry oslavují několikáté výročí?
 No, jak jinak než večeří v restauraci, večerem při svíčkách nebo pořádným sexem. Jasně. My jsme šli ven se psem, večeřeli jsme tousty nebo míchaný vajíčka, ale na ten sex taky došlo. Podrobnosti si nechám pro sebe.    Udělala jsem mu večeři a po chvilce jsem ho šla doprovodit na autobus domů. Odjel a já šla k sobě domů. Otevřela jsem vrátka a než jsem otevřela dveře od domu, že vstoupím, tak jsem se pomazlila s Endym.  Otevřela jsem dveře od domu a začal mě vítat další, Ben (jak mu říká táta – Tenisáček) :D
Černo- hnědo-bílý psík. Hrozně ukecanej.
Jak může být ukecanej?
 Pořád jen vrčí. Řečeno povídá. Naše prodejná kurva. Pořád se jen lísá.
Je jedno ke komu. Dám příklad: Přijde k nám nějaká návštěva a on už se hned k ní cpe.
 Nejlepší je, když ho pustíme ven, protože chce a pak když ho Endy rve za hřbet, tak ječí jak malá holka, ale když ho nerve tak na něj doráží, aby mu něco dělal.
    Odešla jsem do pokoje a čekala, až Honza napíše, že už dorazit domů, že bychom si mohli psát na facebooku. Zatím jsem koukala na televizi. Dočkala jsem se a napsal. Chvilku jsme si psali a domlouvali se na věnečku, že bych se šla na něj podívat a že by šla i máma. Mělo to být příští víkend.
    Sobota 13. prosince. Ráno jsem vstala a máma ‚‘‘Včera jsme byli v tescu a mají tam takový červený šaty, tak se tam jeď podívat‘‘. Vyrazila jsem do Kladna. Vystoupila jsem na náměstí a zas nastoupila na šestku a rovnou vystoupila u Tesca a šla jsem mezi oblečení. Našla jsem je, ale měli blbý střih a na mě to blbě sedělo, takže jsem si je nekoupila.    Doma mám jedny černé šaty s červeným páskem, takže jsem si řekla, když nekoupím šaty, tak bych si koupila u trongů červený psaníčko, aby mi všechno k sobě ladilo. Vyšla jsem z Tesca s prázdnou.  Nasedla jsem na autobus a jela na Hlavní třídu. Došla jsem si k vietnamcům, tam jak bylo Texco. Teď je tam to samý. Stejný lidi, jen jiný název Texbo. Psaníčko jsem si koupila a jela domů. Naobědvala se, ale nevěděla jsem, jaký účes budu mít na večer, takže jsem šla zkoušet. Skončilo to u vlnitých vlasů, sepnutými sponkami na jednu stranu. Akorát, že pak jsem neměla, co dělat. Hotový účes jsem měla už ve dvě hodiny odpoledne a věneček začínal v šest večer. Sedla jsem si na židli a koukala na filmy.Po delší době mi ty vlny trochu slehly, takže jsem musela začít znova. Bolely mě ruce a šla jsem se převlíkat. Píšu Honzovi v 17:15, že už jsem skoro převlečená a on ‚‘‘To bych už měl taky začít‘‘
    Vzala jsem si ty černé šaty, červený pásek plus to psaníčko, silonky a spodní prádlo. Nezapomenu na ty jehly (boty). Podpatek měřil okolo 12cm. Hlavně, že se mi ke všemu hodili.
   Vyrazili jsme s mamkou do Švermova na věneček. Odvezl nás táta, že pro nás zas přijede, až budeme chtít jed domů. Vyhodil nás na rohu té budovy, takže jsme to měli kousek, abychom tam došli.
  Máma zaplatila vstup a šli jsme si sednout ke stolečku, kde nám držela místo Romča a její mamka. Sedli jsme si a všichni ‚‘