|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
U převozníka
Meditace nad zašlým portrétem v hostinci.
Krátká, do rezava kštice
na rtech rúž a klobouk z lýka
portrét dávné štamgastice
v hostinci U převozníka
Malé pivo za šest pade
v podvečeru na zahradě
Opozdil ses, listopade!
Dekadentní kompozice
v erbu meč, či je to dýka,
urozené štamgastice
z hostince U převozníka
Rozpadlý ji vyslals hrade
k historické ambasádě
Zde bída čpí a věnce krade
Nedaleko od celnice,
stoly jako rakví víka,
domovem byl štamgastice
hostinec U převozníka
Kde spí dnes to tělo mladé,
v posvěcených květů sadě?
Bez mince! Co myslíš, Háde?
*
Léta Páně 2015, dne 16.2. věnováno autorem
JC senior
|
|
|
|
|
|
|
|
Atmosféra par excellence. Prostě dobrá poezie!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Dík za poklonu i za pozornost, Vladimíre.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
do zpovědnic nebo k baru
pod šapitó hledáš "šou"
v čepci, o němž nemám páru,
kde báseň míváš zašitou
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
že slova vážu do čepice?
nuž, říkají mi štamgastnice
já ale nechodívám k baru,
jen zhusta navštěvuju zpovědnice 
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zajímavé obsahem, netypické formou, rytmicky téměř strojové (jedinou spojku "a" bych nahradil čárkou). Obdiv též Markovi.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Před obrazem jsou mnohdy rozpaky.
Coura x kněžna... otázka.
Dík ringo za pozoruhodné zatavení.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zavčas myslet i na nejzadnější kolečka!
Správná připomínka, Blanko. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Volme svá slova, i "pobehlice",
ve stavu strízlivém ci v mlze pivní,
studem nám pozdeji nezrudnou líce,
ze clovek ublízil, nekomu krivdil...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Mince je nutná, to je "vlezné",
a bez ní Hád tě nepřevezme!
To věděla i štamgastice -
v punčošce ukryla si mince!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
smutné konce,
Dori, Marku,
obraz nebo medailonek
jak bych viděl nestinarku
žhavé uhlí, bez silonek
v krčmě, v chýši nebo venku
obraz zestárlého mládí
kdo vymění za pálenku
to bezcenné harampádí
*
Dík za poetické následnosti!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Na zdi ve zchátralém domě
visel obraz, čmáranice
visel šejdrem, vlastně skromně
portrét ženy, poběhlice
vyhnali ji ve dvaceti
bez peněz a bez opory
čas je krutý, ale letí
Málokdo si na ni vzpomněl
když řval hlas: Už nikdy více
nejsi dcerou, aspoň pro mně
jsi jen odpad, poběhlice"
Někdo obraz dětí světí
jiný žene do Gomory
plamen a s ním mor a sněti
Obraz na zdi nezapomněl
dnes by jí už bylo třicet
kdo ji svedl, věrolomně
uplivne si, poběhlice
Zametl ji, jako smetí
Na náhrobek Leonory
sedl havran
druhý
třetí
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...a kde nic tu nic
obě kapsy na rub obrácené
však na jaře tam ještě byl...
od té doby tváře neholil
málo jedl zato hodně pil
teď rozpačitý úsměv slaný
medailon že smaltovaný hrdlem prolil
oprýskaný
|
|
|
|
